III.ÚS 2801/10
V PLATNOSTI- MS Praha 25 Co 60/2010
- ÚS III.ÚS 2801/10
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože návrh byl zjevně neopodstatněný. Stěžovatelé se cítili dotčeni právem na spravedlivé soudní řízení, protože byli povinni uhradit náklady řízení žalované. Soud však nenašel porušení základních práv, protože rozhodnutí o nákladech bylo v souladu s občanským soudním řádem. Výrok o nákladech byl správně stanoven s ohledem na úspěch žalované a jejího právního zástupce, kterého soud ustanovil.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) H. G. a 2) M. N., zastoupených Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Nad Lesíkem 2269, o ústavní stížnosti proti výrokům o nákladech řízení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 25 Co 60/2010, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelé navrhli prostřednictvím ústavní stížnosti zrušení výroků o nákladech řízení výše označeného rozsudku a odůvodnili ji tím, že se rozhodnutím, které je zavazuje uhradit náklady řízení žalované, vzniklé jak před soudem I. stupně, tak i před odvolacím soudem, cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že se žalobou domáhali nahrazení projevu vůle žalované, a to na základě smlouvy o smlouvě budoucí, jak byla mezi účastníky uzavřena ohledně převodu spoluvlastnického podílu na nemovitosti. Zatímco oni svůj závazek zaplatit za žalovanou 2/3 ceny za předmětný podíl, kterou po ní požadoval prodávající, tj. Městská část Praha 4, splnili, žalovaná svou povinnost nesplnila a kupní smlouvu s nimi neuzavřela. Jednání žalobkyně mělo být považováno za chování v rozporu s dobrými mravy, přesto ji soudy zvýhodnily tím, že ji v řízení ustanovily právního zástupce, aniž by na její straně k tomu byly splněny předpoklady, tj. aniž by splňovala podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků - žalovaná nemá vyživovací povinnosti, je spoluvlastnicí nemovitosti a pobírá důchod. Proto nesouhlasí s výroky o nákladech řízení, k jejichž úhradě je soud zavázal. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a) § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 25 Co 60/2010 zásah do práv, kterých se stěžovatelé v ústavní stížnosti směřující proti jeho výrokům o nákladech řízení dovolávají, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud ve věci samé rozsudek soudu I. stupně potvrdil (o zamítnutí žaloby, jíž se žalobci, nyní stěžovatelé, domáhali nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu části spoluvlastnického podílu k označeným nemovitostem) a rozhodl o nákladech řízení vzniklých před soudem I. stupně tak, že jejich výpočet pouze změnil, když uložení povinnosti žalobcům k jejich úhradě České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 4 bylo v souladu s § 142 odst. 1 a s § 149 odst. 2 občanského soudního řádu, tj. s ohledem na plný úspěch žalované ve věci samé, a na to, že ji byl v řízení ustanoven zástupcem advokát, kterému náhradu poskytl či poskytne stát prostřednictvím soudu I. stupně. O nákladech odvolacího řízení, ve kterém žalobci nebyli rovněž úspěšní, bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 149 odst. 2 občanského soudního řádu. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku s námitkou žalobců týkající se nákladů řízení vypořádal a lze dodat, že na jím učiněném závěru nemohlo nic změnit ani to, zda žalované byl či nebyl důvodně soudem ustanoven advokát - náklady vzniklé s jejím právním zastoupením byli žalobci zavázáni zaplatit na účet státu a nikoliv na účet advokáta, jak by tomu bylo v případě, že by si žalovaná právního zástupce sama zvolila. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 23. listopadu 2010 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.