III.ÚS 2827/13
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud není vyloučena možnost uplatnění jiného procesního prostředku. Stěžovatel má k dispozici standardní žalobu nebo opakovaný návrh na vydání evropského platebního rozkazu. Ústavní soud tak vysvětlil, že princip subsidiarity neumožňuje přezkum rozhodnutí o odmítnutí návrhu, pokud existuje jiná možnost ochrany práva.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Pospíšila, zastoupeného Mgr. Martinem Laipoldem, advokátem, se sídlem Praha 10, U Plynárny 99, proti rozhodnutí Okresního soudu Praha - západ ze dne 8. 7. 2013 sp. zn. 16 EVC 1/2013, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud pro porušení práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek dle jejího článku 11 zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, jímž obecný soud odmítl jeho návrh na vydání evropského platebního rozkazu s odůvodněním, že není v dané věci "příslušný". Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky její věcné projednatelnosti, jež stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Nepřípustná je podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti. V usnesení sp. zn. I. ÚS 2238/13 ze dne 11. 2. 2014, jímž Ústavní soud odmítl identickou ústavní stížnost téhož stěžovatele jako (ve smyslu shora vyloženého ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) nepřípustnou, poukázal na článek 1 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (dále jen "nařízení), dle kterého "toto nařízení nebrání žalobci uplatňovat nárok ve smyslu článku 4 s využitím jiného řízení, které je k dispozici podle práva členského státu nebo práva Společenství", a na článek 11 odst. 3, jež stanoví, že "odmítnutí návrhu nebrání žalobci v tom, aby vymáhal nárok prostřednictvím nového návrhu na vydání evropského platebního rozkazu nebo prostřednictvím jiného řízení podle práva členského státu", a odtud dovodil, že stěžovatel má k dispozici "jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního (...) řízení" - ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu - neboť má nadále možnost se svého nároku domáhat standardní žalobou, popř. znovu pomocí návrhu na vydání evropského platebního rozkazu. Ústavní soud též zaznamenal, že umožňuje-li nařízení odmítnout vydání evropského platebního rozkazu i pro zjevnou neopodstatněnost, mohlo by připuštění přezkumu takového rozhodnutí vést k tomu, že by byl konfrontován se stížnostmi, požadujícími posouzení opodstatněnosti nároku dříve, než se k tomu vysloví obecný soud v příslušném řízení; popření principu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti je pak zcela zjevné. Rozhodné pro nyní projednávanou věc pak je, že uvedené závěry jsou plně uplatnitelné i zde. Návrh, který je podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut; rozhodne o tom bez jednání soudce zpravodaj.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. března 2014 Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj