III.ÚS 2881/13

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Panochy, zastoupeného JUDr. Václavem Peňázem, advokátem v Brně, Pekařská 13, proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. dubna 2009 č. j. 10 C 163/2006-258, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2013 č. j. 14 Co 340/2009-385 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2013 č. j. 22 Cdo 1205/2011-351, spolu s návrhem na přerušení řízení u Ústavního soudu do doby rozhodnutí dovolacího soudu, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Návrhem (doručeným osobně dne 20. 9. 2013) stěžovatel navrhoval zrušit v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele na uložení povinnosti žalovanému učinit žalobci písemně nabídku k prodeji spoluvlastnického podílu nemovitosti, přičemž poslední a napadený rozsudek krajského soudu rozsudek okresního soudu potvrdil ve výroku o věci samé. Obsah ústavní stížnosti nemá rozumný smysl blíže reprodukovat vzhledem k následujícímu textu tohoto usnesení.

2. Stěžovatel byl poučen v napadeném rozsudku krajského soudu o možnosti podání dovolání s tím, že jeho přípustnost závisí na splnění podmínek ustanovení § 237 občanského soudního řádu.

3. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

5. V souzené věci je nutno za mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu považovat dovolání podle § 236 a násl. občanského soudního řádu (k tomu blíže např. usnesení ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel byl ostatně o možnosti jeho podání poučen v napadeném rozsudku. V ústavní stížnosti pak sám uvádí, že zároveň s ústavní stížností (ze dne 16. 9. 2013) podává dovolání. Rovněž na www.infosoud.justice.cz je uvedeno podání dovolání na poště dne 20. 9. 2013. Z ničeho neplyne, že by stěžovatel již tento mimořádný opravný prostředek "vyčerpal", tedy dosáhl rozhodnutí o něm. Vzhledem k tomu lze důvodně mít za to, že podmínka stanovená v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu splněna nebyla.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost a návrh s ní spojený mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. ledna 2014 Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu