III.ÚS 2906/07
V PLATNOSTI- KS Ostrava 21 Cad 16/2004-14
- NSS 4 Ads 116/2006-96
- ÚS III.ÚS 2906/07
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčer-pala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Kasační stížnost byla odmítnuta nižším soudem z důvodu podání jiných důvodů, než které byly v předchozím řízení uplatněny. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny obecné procesní prostředky. Výsledkem je, že stížnost nebyla přijata kvůli nedostatku přípustnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti R. S., zastoupené Mgr. Helenou Machálkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Na Stráni 598, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2007, č. j. 4 Ads 116/2006-96, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2006, č. j. 21 Cad 16/2004-62, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 11. 2007, označeným jako ústavní stížnost, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Stěžovatelka nebyla při podání ústavní stížnosti zastoupena advokátem; k odstranění nedostatku povinného zastoupení ( § 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dále jen "zákona o Ústavním soudu"), jakož i nedostatku formálních a obsahových náležitostí návrhu, byla vedena písemnou výzvou, doručenou dne 19. 12. 2007, v níž byla též upozorněna, že nestane-li se tak ve lhůtě 30 dnů, bude návrh odmítnut. Až podáním ze dne 20. 2. 2008 doplnila stěžovatelka svoji ústavní stížnost a předložila plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování před Ústavním soudem. V doplnění stížnosti uvádí, že rozhodnutími obecných soudů byla porušena její práva zakotvená v čl. 30, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod, a v podrobnostech poukázala především na to, že správní orgán (zde Česká správa sociálního zabezpečení) jí odňal vdovský důchod aniž řádně "prozkoumal podmínky" v nichž se nacházela a "dostal ji tak do nouze, když byla nucena vrátit přeplatek vzniklý neoprávněným vyplacením vdovského důchodu". Krajský soud (stejně jako správní orgán) podle jejího názoru "nevěnoval patřičnou pozornost dané věci" a nevzal v potaz, že rozhodnutí "nemá oporu ve spisu" a "byl porušen zákon v řízení před správním orgánem takovým způsobem, že mohla být ovlivněna zákonnost". Stěžovatelka má též za to, že jí měl být od počátku řízení ustanoven zástupce "jak o tohoto žádala". Z ústavní stížnosti a obsahu připojených listin se podává následující. Rozsudkem krajského soudu ze dne 13. 7. 2006, č. j. 21 Cad 16/2004-62, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 11. 2003, č. 565 414 0261, co do výroku o odnětí vdovského důchodu (výrok I), zatímco v části výroku o uložení povinnosti vrátit přeplatek ve výši 10 518 Kč bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Včas podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24. 8. 2007, č. j. 4 Ads 116/2006-96, odmítl jako nepřípustnou s odůvodněním, že se opírá jen o důvody, které stěžovatelka v řízení před krajským soudem neuplatnila, ač tak nepochybně učinit mohla (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu). Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti. Požadavek vyčerpat všechny procesní prostředky ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn toliko v případě, že opravný prostředek, který je mu k dispozici, stěžovatel vůbec nevyužil, nýbrž logicky i tehdy, když tak sice učinil, nikoli však "řádně" (ve smyslu splnění stanovených procesních podmínek pro jeho podání), a tím způsobil, že nemohl být projednán věcně. Právě taková situace nastala v dané věci, jestliže kasační stížnost stěžovatelky byla Nejvyšším správním soudem podle § 104 odst. 4 s. ř. s. odmítnuta proto, že stěžovatelka v ní uplatnila jiné důvody, než které uplatnila v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Věcná neprojednatelnost kasační stížnosti má svoji logiku (vycházející z celkové konstrukce tohoto opravného prostředku), a je namístě i zdůraznit, že stěžovatelka proti rozhodnutí kasačního soudu nebrojí, resp. nezpochybňuje jeho správnost (a to i přes poučení, kterých se jí dostalo o obsahových náležitostech ústavní stížnosti a přes opakovaně prodlouženou lhůtu k odstranění vytknutých vad). Materiálně vzato, stěžovatelka toto rozhodnutí vůbec nenapadla, soustřeďujíc pozornost k výroku správního orgánu o povinnosti vrátit přeplatek na vdovském důchodu, ačkoli jej krajský soud k její žalobě již zrušil. Tím je závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu výše vyloženého ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ještě posílen, stejně jako důvod pro aplikaci rovněž shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Soudci zpravodaji tedy nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2008 Vladimír Kůrka soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.