III.ÚS 2974/20

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivety Černé, proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2020 č. j. UL 13/2020-B-520, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 20. 10. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno prostřednictvím Krajského soudu v Praze nesrozumitelné stěžovatelčino podání, označené též jako ústavní stížnost, kterým brojila proti v záhlaví označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Toto podání odůvodnila mimo jiné tak, že "návrh na lhůtu B - 400 ze dne 18. 11. 2019 se vztahuje k podání ze dne 14. 4. 2019 B - 297, kdy obsahem je určení advokáta na celé řízení, přerušení řízení, zmatečnost a návrh na odstoupení a námitka diskriminace soudkyně Bartákové".

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, musí posoudit, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami. Stěžovatelka především není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ústavní stížnost neobsahuje ústavněprávní argumentaci, není zřejmé, čeho se stěžovatelka domáhá, ani k ní není přiložena kopie posledního rozhodnutí, které napadá (§ 34 odst. 1 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu.

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byla upozorněna s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 1216/17, IV. ÚS 1214/19, III. ÚS 1226/19, IV. ÚS 296/20 a dalších). Stěžovatelka však zvolila postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud však setrvale dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožné stěžovatelce v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Stejně jako ve věcech vedených pod shora uvedenými spisovými značkami z výše uvedených důvodů Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. listopadu 2020 JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r. soudce zpravodaj