III.ÚS 311/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1. A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Alenou Tibitanzlovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, a 2. nezletilé B. A. (jedná se o pseudonym), proti postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze ve věci sp. zn. 1 VZN 1739/2025, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ve věci sp. zn. 2 KZN 473/2024 a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, služby kriminální policie, odboru obecné kriminality ve věci sp. zn. KRPL-34088/TČ-2024-180070, a proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 28. 11. 2025 č. j. 1 VZN 1739/2025-14, vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. 10. 2025 č. j. 2 KZN 473/2024-76 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, služby kriminální policie, odboru obecné kriminality ze dne 25. 8. 2025 č. j. KRPL-34088-176/TČ-2024-180070, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, služby kriminální policie, odboru obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Nezletilé stěžovatelce B. A. se k zastupování v řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn.

III. ÚS 311/26 ustanovuje jako kolizní opatrovník Mgr. Pavel Kandalec, Ph.D., LL.M., advokát, sídlem Burešova 615/6, Brno.

Odůvodnění

1. Stěžovatelky se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhají vyslovení protiústavnosti v záhlaví vymezeného postupu orgánů činných v trestním řízení a zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství"), Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajské státní zastupitelství") a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, služby kriminální policie, odboru obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") z důvodu tvrzeného porušení čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 7 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 1, čl. 3 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. První stěžovatelka je matkou a současně zákonnou zástupkyní druhé (nezletilé) stěžovatelky ve smyslu § 892 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Otec dítěte není v rodném listu uveden. Druhá stěžovatelka je dítětem v batolecím věku, přičemž v době tvrzeného spáchání trestného činu na ní byla kojencem.

3. V reakci na výzvu Ústavního soudu první stěžovatelka upřesnila předtím nejasný petit ústavní stížnosti mj. tak, že ústavní stížnost byla podána i jménem druhé stěžovatelky. Současně s tím udělila plnou moc advokátce JUDr. Aleně Tibitanzlové, Ph.D. k tomu, aby v řízení před Ústavní soudem zastupovala i druhou (nezletilou) stěžovatelku.

4. Po prostudování dostupných podkladů Ústavní soud zjistil, že ve vztahu k druhé stěžovatelce bylo prověřováno, zda se nestala obětí trestného činu. S ohledem na to, že k tvrzenému trestnému činu mohlo dojít v rodinném prostředí, pročež existovala hrozba kolize mezi zájmy druhé stěžovatelky a zájmy dalších dotčených osob (včetně první stěžovatelky), jakož i s ohledem na nízký věk a zranitelnost druhé stěžovatelky, jí byl ustanoven advokát JUDr. Jan Vavruška nejprve jako opatrovník a následně - po přiznání postavení zvlášť zranitelné oběti - jako zmocněnec.

5. Ústavní soud má za to, že i v řízení o ústavní stížnosti přetrvává riziko kolize mezi zájmy první a druhé stěžovatelky. Na základě dostupných informací se však nejeví, že by hrozba kolize mezi jejich zájmy byla tak zjevná a intenzivní, aby to odůvodňovalo závěr, že první stěžovatelka nebyla oprávněna byť i jen podat ústavní stížnost také jménem druhé stěžovatelky (v podrobnostech viz usnesení ze dne 7. 1. 2026 sp. zn. Pl. ÚS 21/25, bod 15). Pro další řízení před Ústavním soudem je nicméně nutno jmenovat druhé stěžovatelce kolizního opatrovníka.

6. Ústavní soud zvažoval, kdo by měl být ustanoven kolizním opatrovníkem druhé stěžovatelky. Primárně se nabízelo ustanovení stejného advokáta, který druhou stěžovatelku zastupoval nejprve coby opatrovník a následně coby zmocněnec v řízení před orgány činnými v trestním řízení, jelikož je již obeznámen se spisem (srov. např. usnesení ze dne 20. 1. 2026 sp. zn. III. ÚS 1659/25, bod 3). S ohledem na argumentaci uplatněnou v ústavní stížnosti - mj. tvrzení, že zmocněnec nehájil zájmy nezletilé řádně, když jejím jménem nepodal všechny dostupné procesní prostředky nápravy - však Ústavní soud dospěl k závěru, že ustanovení tohoto advokáta by nemuselo být považováno za vhodné.

7. S ohledem na povahu nynějšího řízení, povahu napadených rozhodnutí a problematiku, které se ústavní stížnost týká, Ústavní soud dospěl k závěru, že jako vhodnější se jeví ustanovení jiného advokáta, a to ve výroku uvedeného Mgr. Pavla Kandalce, Ph.D., LL.M., jenž se specializuje mj. na ústavní a trestní právo. Za přiměřeného použití ustanovení § 29 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu, jej proto ustanovil kolizním opatrovníkem druhé stěžovatelky pro řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 311/26.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 11. června 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu