Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 313/06

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2006-05-05 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2006:3.US.313.06

Citované zákony (0)

Žádné explicitní citace zákonů v textu.

Rubrum

III. ÚS 313/06 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. J.W. a 2. A. W., obou zastoupených JUDr. Františkem Steidlem, advokátem v Klatovech, Randova 204, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. září 2005, čj. 11 Co 664/2004-135, a rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 18. dubna 2005, čj. 5 C 163/2003-98, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu". Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z cit. ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu lze současně dovodit, že byl-li mimořádný opravný prostředek odmítnut Nejvyšším soudem ČR jako nepřípustný z jiných důvodů, než z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu ČR, lhůta pro podání ústavní stížnosti proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku běží ode dne doručení takovéhoto rozhodnutí (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu a contrario). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Dovolání stěžovatelů v posuzované věci - pokud je jím napadeno rozhodnutí ve věci samé - směřovalo proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla zamítnuta žaloba do částky 11 781,- Kč (s příslušenstvím), tedy rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč, resp. 50 000,- Kč, a nebylo tudíž ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud ČR z tohoto důvodu dovolání stěžovatelů svým usnesením čj. 33 Odo 91/2006-156 ze dne 25. ledna 2006 jako nepřípustné odmítl. V dané věci tedy dovolání nebylo přípustné vůbec, což plyne též z poučení daného stěžovatelům rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. září 2005, čj. 11 Co 664/2004-135. Dotazem u Okresního soudu v Domažlicích ze spisu sp. zn. 5 C 163/2003 Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. září 2005, čj. 11 Co 664/2004-135, byl právnímu zástupci stěžovatelů doručen dne 1. 11. 2005 (č. l. 6 spisu Ústavního soudu). Podle poštovního razítka na obálce ústavní stížnosti byla ústavní stížnost podána k přepravě dne 3. dubna 2006. Ústavní stížnost tedy nebyla podána v zákonem stanovené lhůtě. Podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatelů odmítl, aniž se jím jakkoliv dále zabýval.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. května 2006

Citovaná rozhodnutí (1)

NS 33 Odo 91/2006-156 (2006-01-25)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.