III.ÚS 328/97
V PLATNOSTI- NS 2 Cdon 489/97
- ÚS III.ÚS 328/97
Ústavní soud odmítl návrh na zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, které zamítlo dovolání ve věci náhrady škody způsobené zdraví. Stížnost byla považována za zjevně neopodstatněnou, protože soudy nižších stupňů správně vyhodnotily důkazy a postup v řízení. Ústavní soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. a závěry nižších soudů. Rozhodnutí bylo založeno na správném použití občanského soudního řádu, zejména § 237 až § 241.
Rubrum
III. ÚS 328/97-4 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele M.P., zastoupeného advokátem JUDr. V.Š., o návrhu ze dne 2. září 1997, t a k t o :
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se stížností, podanou k Ústavnímu soudu České republiky ve lhůtě stanovené § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 2 Cdon 489/97, ze dne 26. června 1997. Uvedl, že po rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě ze dne 25. února 1994 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. prosince 1996 podal dovolání, když oba jmenované soudy zamítly žalobu na peněžité plnění, jehož se domáhal v řízení, vedeném pod sp. zn. 4 C 7/90. Přesto, že soudy nezjistily řádně skutkový stav, rozhodly na základě důkazů, které vyvolávají pochybnosti, a svým postupem tak porušily ústavně zaručená práva a svobody, zejména pak právo na ochranu zdraví, jak je zakotveno v čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný (§ 72 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.). Z obsahu stížnosti a usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 2 Cdon 489/97, ze dne 26. června 1997, Ústavní soud shledal, že stěžovatel podal u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou proti N. žalobu, v níž se domáhal náhrady škody, způsobené mu na zdraví. Po zamítnutí žaloby rozhodl o jeho odvolání Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. 14 Co 861/94-186, ze dne 10. prosince 1996, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a jak vyplývá z obsahu odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, nevyhověl ani návrhu na připuštění dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten usnesením ze dne 26. června 1997 navrhovatelem podané dovolání odmítl a 111. ÚS 328/97-5 o nákladech dovolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud náležitě a vyčerpávajícím způsobem objasnil, proč nelze dovolání považovat za přípustné a proč je odmítl (s odkazem na znění ustanovení § 237 odst. 1, § 238 odst. 1 písm. a), § 239 odst. 1 a 2 a § 241 odst. 3 písm. d) obč. soudního řádu). Pro výše uvedená zjištění rozhodl Ústavní soud tak, jak ve výroku obsaženo - stížnost byla shledána zjevně neopodstatněnou (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.).
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 7. října 1997 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.