III.ÚS 3299/13
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost proti platnosti voleb do Poslanecké sněmovny, protože stěžovatel nevyčerpal před jejím podáním příslušný procesní prostředek. Podle zákona o volbách do Parlamentu České republiky náleží rozhodování o neplatnosti voleb Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel nevyřídil předchozí správní cestu, což znamená, že ústavní stížnost není přípustná. Soud se nezabýval věcným obsahem stížnosti, protože již na úrovni přípustnosti byla odmítnuta. Rozhodnutí je konečné a proti němu není odvolání přípustné.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Košana, proti platnosti voleb do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 25. a 26. října 2013, "veškerých proběhlých voleb do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, konaných na základě § 87 zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a § 90 zákona č. 150/2002 Sb., Soudního řádu správního", resp. volby všech kandidátů v těchto volbách, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Návrhem (podaným k poštovní přepravě dne 29. 10. 2013) se stěžovatel domáhal vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny (ve smyslu v záhlaví uvedeném), resp. neplatnosti volby všech kandidátů (materiálním pohledem na obsah návrhu - srov. i usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 5/2006-46 či Vol 66/2006-105 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/06). Argumentaci ústavní stížnosti Ústavní soud blíže nereprodukoval, neboť to vzhledem k důvodům odmítnutí ústavní stížnosti rozumný význam nemá.
2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu".
3. Coby důsledek v ústavním soudnictví uplatněného principu subsidiarity je nepřípustná ústavní stížnost tehdy (srov. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
4. Pravomoc posuzovat návrh občana na neplatnost volby kandidáta či vícero kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny náleží (podle § 87 odst. 1 a § 88 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky) Nejvyššímu správnímu soudu (srov. i výše citovanou judikaturu).
5. Z ústavní stížnosti se nepodává, že by stěžovatel takový návrh podal. Až proti nepříznivému výsledku jím otevřeného řízení lze brojit ústavní stížností.
6. Z řečeného plyne, že ústavní stížnost není návrhem přípustným, jestliže stěžovatel nevyčerpal před jeho podáním účinný procesní prostředek, jež mu byl k dispozici. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než stěžovatelovu ústavní stížnost podle citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout.
7. Za této procesní situace nepokládal Ústavní soud za nezbytné stěžovatele vyzvat k odstranění vady jeho podání, spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem v daném řízení.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. listopadu 2013 Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.