Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 330/05

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2005-10-13 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a) · ECLI:CZ:US:2005:3.US.330.05

KS Ostrava 15 Co 808/2004
→
ÚS III.ÚS 330/05

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel tvrdil porušení práva na spravedlivý proces, avšak soud se nezabývá věcnou správností rozhodnutí nižších soudů. Rozsudek Krajského soudu byl založen na správném výkladu obchodního zákona a logickém odůvodnění. Ústavní soud nepřezkoumává názory soudů v oblasti výkladu práva, pokud nejsou porušeny ústavní zásady.

Rubrum

III. ÚS 330/05 Ústavní soud rozhodl dne 13. října 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. M., Vítkovická 14, zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem v Ostravě - Moravské Ostravě, Puchmajerova 7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. května 2005, sp. zn. 15 Co 808/2004, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální požadavky zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), s výjimkou formální vady spočívající v nepředložení kopie napadeného rozhodnutí, která byla odstraněna na základě výzvy Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. května 2005 (15 Co 808/2004-189) a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. května 2005 (15 Co 808/2004-189) byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. května 2004 (38 C 72/2001-161), jímž bylo řízení o žalobě na uložení povinnosti k dokončení a předání díla dle smlouvy o dílo č. 404/2000 ze dne 10. července 2000 zastaveno, žaloba, aby žalovaný (Ing. M. M.) byl zavázán zaplatit stěžovateli (vystupoval v pozici žalobce v řízení před obecnými soudy) částku 42 751,- Kč s přísl. byla zamítnuta a současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí - stručně shrnuto - že "vada postupu soudů spočívá v procesních pochybeních a absenci povinné aplikace ust. § 551 obch. zák.". Podstatou ústavní stížnosti je tedy údajně nesprávný výklad ust. § 551 odst. 1 a 2 obch. zák. S tímto tvrzením stěžovatele, které vznesl v odvolání, se odvolací soud nevypořádal. Rozhodnutí obecných soudů jsou tak v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. pro právní nepřezkoumatelnost. Tento argument stěžovatel v ústavní stížnosti podrobněji rozvádí. Stěžovatel navrhl zrušit rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jak je vpředu označen. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jak je vpředu označeno, vyplývá, že na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci vyvodil Krajský soud v Ostravě v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci (čl. 81, čl. 82 Ústavy ČR) právní názor o žalobě stěžovatele, který má ve skutkových zjištěních oporu, a tento svůj závěr v souladu se zákonem odůvodnil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.); pod aspektem ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nelze proto tomuto obecnému soudu nic vytknout. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele byla nesprávná aplikace ust. § 551 odst. 1 a 2 obch. zák. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že žalovaný, byť nebylo dodrženo ustanovení smlouvy o předání díla do 31. července 2000, se pro prodlení stěžovatele v uplatněném období do prodlení splněním svého závazku nedostal a nemohl proto ani porušit svou smluvní povinnost dle smlouvy o dílo zajištěnou v ní sjednanou smluvní pokutou. Žalovaný nemohl dokončit a předat dílo (zprovoznění solárního systému) vzhledem k nedokončenosti elektroinstalace a vodoinstalace. Takto odůvodněný závěr, na němž je věcně napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jak je vpředu označeno, založeno, je logický a přesvědčivý, a nelze proto ani přisvědčit stěžovateli, že by odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Námitky stěžovatele jsou co do své povahy spíše polemikou s věcnou správností napadeného rozhodnutí, což však Ústavnímu soudu, jak již bylo vpředu řečeno, v daných souvislostech přezkoumávat nepřísluší. Ústavní soud proto uzavírá, že v této věci nedošlo k porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele; ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když její zjevná neopodstatněnost je dána jak povahou tvrzení ústavní stížnosti, tak i ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.