III.ÚS 3308/19

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Daniela Moravce, zastoupeného Mgr. Janem Polesným, advokátem, sídlem Vinohradská 3330/220a, Praha 10 - Strašnice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. července 2019 č. j. KSPH 70 INS 9359/2014, 2 VSPH 1000/2019-B-177 a výrokům III. a V. - XII. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2019 č. j. KSPH 70 INS 9359/2014-B-145, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 31. 7. 2019 č. j. 2 VSPH 1000/2019-B-177 odmítl odvolání stěžovatele [dlužníka a)] proti usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 26. 3. 2019 č. j. KSPH 70 INS 9359/2014-B-145, jímž bylo mj. schváleno oddlužení stěžovatele a Ivy Moravcové [dlužnice b)], a to plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (výrok III.), na nějž pak navazují prováděcí (a deklaratorní) výroky IV. - XII. K tomu vrchní soud uvedl, že podle § 406 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 5. 2019, může dlužník proti rozhodnutí o schválení oddlužení podat odvolání jen v případě, nevyhoví-li insolvenční soud jeho žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek. Jelikož v dané věci o takový případ nešlo, vrchní soud uzavřel, že k odvolání proti rozhodnutí krajského soudu není stěžovatel oprávněn [§ 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")].

3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

5. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti rozhodnutí vrchního soudu, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí jeho odvolání, proti němuž je však s ohledem na § 229 odst. 4 o. s. ř. (v intencích § 96 odst. 2 insolvenčního zákona) přípustná žaloba pro zmatečnost. Z podané ústavní stížnosti ovšem nikterak nevyplývá, že by stěžovatel právě tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci využil. Žaloba pro zmatečnost přitom patří právě mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

6. Pro úplnost se sluší dodat, že v souladu s § 7 a § 96 odst. 2 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení uplatní přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, včetně úpravy týkající se řízení o žalobě pro zmatečnost.

7. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon ochraně jeho práv poskytuje, a proto je třeba ústavní stížnost považovat za nepřípustnou a jako takovou ji musel soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 7. listopadu 2019 Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj