III.ÚS 3309/12
V PLATNOSTI- KS Brno 13 Co 186/2011
- ÚS III.ÚS 3309/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny řádné opravné prostředky. Stěžovatelka měla možnost podat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, což neprovedla. Závěrem soud uvedl, že princip subsidiarity vyžaduje vyčerpání všech efektivních prostředků před nároky na ústavní ochranu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky K. P., zastoupené JUDr. Zdeňkem Doležalem, advokátem se sídlem v Brně, Musorgského 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2012 č. j. 13 Co 186/2011-123, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil v záhlaví označené rozhodnutí vydané odvolacím soudem v občanskoprávním řízení, jehož byla účastníkem. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně rozhodl k odvolání účastníků řízení proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2010 č. j. 47 C 301/2007-70, o vypořádání společného jmění manželů tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně 1. změnil ve výroku I tak, že "z tam uvedených movitých věcí přikázaných ze společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalobce se vypouští 7 ks kazet do kamery, stojan na kameru a mobilní telefon. Žalobci se tak přikazují pouze zbylé, v tomto výroku uvedené movité věci, v celkové zůstatkové hodnotě 7 500 Kč"; ve "zbylém rozsahu" výrok I potvrdil, "stejně jako výrok IV. tohoto rozsudku", 2. změnil ve výrocích II a III tak, že se stěžovatelce ukládá povinnost vyplatit žalobci na vypořádání jeho podílu 32 376,50 Kč, a 3.rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 183/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti. Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a tak je tomu v dané věci. Ostatně odvolacím soudem byla stěžovatelka řádně poučena, že proti jeho rozhodnutí dovolání přípustné je. Proto i zde platí, že byla-li stěžovatelce otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle § 236 a násl., a ta přípustné dovolání proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu nepodala, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Že o situaci podle § 75 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu, kdy vyčerpat všechny procesní prostředky netřeba, zde nejde, je přitom více než zřejmé. Z uvedeného důvodu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. září 2012 Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.