III.ÚS 3317/09
V PLATNOSTI- MS Praha 7 To 358/2009
- ÚS III.ÚS 3317/09
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože nebyly prokázány porušení práva na spravedlivý proces. Soudy prvního a odvolacího stupně správně vyložily § 278 trestního řádu a neshledaly důvody pro obnovu řízení. Stěžovatel se nevyjádřil o nových skutečnostech, ale poukazoval na nesprávné zhodnocení důkazů, což není základem pro ústavní stížnost. Ústavní soud se rozhodl, že rozhodnutí soudů nevykazuje zjevné porušení ústavních práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 27. ledna 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. N., zastoupeného Mgr. Lukášem Venclem, advokátem v Berouně, V Pražské bráně 74, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. 7 To 358/2009 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 8. 2009 sp. zn. 3 T 26/2008, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označených usnesení v jeho trestní věci s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z ústavní stížnosti a z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené tamním soudem pod sp. zn. 3 T 26/2008, neboť nebyly shledány důvody obnovy řízení podle ustanovení § 278 trestního řádu. Městský soud v Praze stížnost stěžovatele proti uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně zamítl pro nedůvodnost. Stěžovatel tvrdí, že mu nebylo ze strany orgánů činných v trestním řízení umožněno se spravedlivě hájit, neboť jím navržené důkazy, které mají zásadní význam pro rozhodnutí z hlediska viny, nebyly přes opakované návrhy provedeny. Konkrétně se jednalo zejména o svědectví M. K., které má dle stěžovatele zásadní význam v jeho trestní věci, neboť jej naprosto vylučuje z jakéhokoli jednání, které by zakládalo jeho trestněprávní odpovědnost za trestné činy, za něž byl pravomocně odsouzen. Stěžovatel obecným soudům vytýká, že zcela úmyslně nechtějí připustit, že by se v jeho případě mohlo jednat o justiční omyl, neboť stěžejní důkaz svědčící ve prospěch obhajoby zcela jasně vyviňuje stěžovatele z trestné činnosti. Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"]. Jestliže ústavní stížnost míří proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není námitka věcné nesprávnosti sama o sobě relevantní, neboť Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen, ale jeho pravomoc je založena toliko k přezkumu, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nedošlo k porušení ústavně garantovaných lidských práv a svobod. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů obecného práva, lze jej považovat za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (tzv. přepjatý formalismus). Žádné z výše zmiňovaných pochybení při aplikaci ustanovení § 278 trestního řádu Ústavní soud neshledal. Obnova řízení slouží k nápravě vad ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu nebyly v době vynesení rozhodnutí známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé vnést odlišný pohled na skutkový stav věci, následné právní posouzení a výrok o vině a trestu. Za nové okolnosti pak nelze považovat skutečnosti, které byly soudu dříve známy, avšak soud je nepokládal za důležité pro své rozhodnutí, neboť měl za to, že určitá skutečnost byla prokázána jinak. V případě stěžovatelova návrhu na povolení obnovy řízení obecné soudy srozumitelně a přiléhavě objasnily, že v dané věci neshledaly důvody pro obnovení řízení, neboť dospěly k závěru, že vyjádření M. K. není důkazem, který by byl dříve neznámý. Stěžovatel se touto skutečností hájil od počátku řízení a soud prvního stupně dospěl k závěru, že vyjádření M. K. pouze kopírovalo jeho obhajobu. Odvolací soud dále uvedl, že výslech M. K. byl označen již v počátku řízení jako nadbytečný, neboť soud prvního stupně měl dostatek dalších důkazů pro prokázání viny obžalovaného a řádně a logicky tyto důkazy zhodnotil. Ačkoli tedy stěžovatel poukazoval na nedostatek toho, že soud neprovedl tento důkaz, podstata jeho stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně spočívala v tom, že měl za to, že důkazy soudem prvního stupně a následně soudem odvolacím nebyly dostatečně zhodnoceny, tedy ve prospěch stěžovatele. Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že obecné soudy řádně vyložily a aplikovaly příslušná ustanovení trestního řádu, náležitě se vypořádaly s námitkami stěžovatele a přesvědčivě svá rozhodnutí odůvodnily, a proto nelze v jejich postupu spatřovat zásah do stěžovatelových ústavně zaručených práv. S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. ledna 2010 Vladimír Kůrka předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.