III.ÚS 3343/17

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PRVNÍ VALEČSKÁ spol. s r. o., sídlem Jeřeň 6, Valeč - Jeřeň, zastoupené Mgr. Karlem Touschkem, advokátem, sídlem Staropramenná 722/26, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017 č. j. 25 Cdo 996/2017-139, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. října 2016 č. j. 17 Co 225/2016-113 a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 21. ledna 2016 č. j. 5 C 215/2015-37, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a Evy Bartošové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, a to s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená ústavním pořádkem, konkrétně právo na spravedlivý soudní proces a zákaz odnětí zákonnému soudci, jež jsou garantovány čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále že jimi byl porušen čl. 95 odst. 1 Ústavy.

2. Napadeným rozsudkem (pro uznání) Okresní soud v Lounech stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici částku 1 410 838,75 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a stěžovatelce uložil zaplatit náklady odvolacího řízení. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, to však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl s tím, že není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

3. Z ústavní stížnosti dále vyplynulo, že stěžovatelka v dané věci podala u Okresního soudu v Lounech dne 28. 2. 2017 žalobu pro zmatečnost a že o ní dosud nebylo rozhodnuto.

4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

5. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

7. Jak sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, v souzené věci podala žalobu pro zmatečnost podle § 229 a násl. o. s. ř. a řízení o ní dále probíhá. Žaloba pro zmatečnost přitom představuje mimořádný opravný prostředek podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, jehož vyčerpání je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); pod pojmem "vyčerpání" nutno rozumět nejen podání toho kterého procesního prostředku, ale i dosažení rozhodnutí o něm (srov. § 72 odst. 3, 4 a 6 zákona o Ústavním soudu). Za situace, kdy zmíněné zmatečnostní řízení dosud nebylo pravomocně ukončeno, je zjevné, že ústavní stížnost byla podána "předčasně" a možnost podat proti výsledku řízení, které již bude splňovat všechny procesní předpoklady, bude možno podat až poté.

8. Možno dodat, že i takovou ústavní stížnost by Ústavní soud mohl projednat, to však za předpokladu, že by byly splněny podmínky § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Použití tohoto ustanovení se však stěžovatelka výslovně nedomáhala, a ani z obsahu ústavní stížnosti nelze vyvodit, že by zákonné podmínky pro projednání jinak nepřípustné ústavní stížnosti měly být naplněny.

9. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. listopadu 2017 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj