III.ÚS 335/22
V PLATNOSTI- KS Ústí 17 Co 387/2017-201
- OS Louny 14 C 100/2016
- NS 23 Cdo 2067/2021
- ÚS III.ÚS 335/22
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatelky, která se domáhala zrušení rozhodnutí soudu výsledkem nesprávného výkladu smlouvy o dodávce plynu. Soud uvedl, že stěžovatelka namítá pouze nesprávnost výkladu podústavního práva, což nepředstavuje porušení ústavních práv. Ústavní soud nemá pravomoc provádět běžný instanční přezkum rozhodnutí obecných soudů. Rozhodnutí bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lubenecké strojírny a. s., se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2021 č. j. 23 Cdo 2067/2021-297, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2021 č. j. 17 Co 387/2017-274 a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 1. 6. 2017 č. j. 14 C 100/2016-150, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka se žalobkyní uzavřela dne 6. 1. 2015 smlouvu o sdružených dodávkách plynu č. 2110800005594. Žalobkyně se následně žalobou domáhala po stěžovatelce uhradit platbu ve výši 325 957,81 Kč včetně příslušenství za čtyři nezaplacené faktury, přičemž částka se skládala z ceny odebraného plynu a sankce za překročení distribuční kapacity. Obvodní soud výše citovaným rozsudkem uložil stěžovatelce povinnost zaplatit částku ve výši 325 957,81 Kč včetně příslušenství a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Stěžovatelka se odvolala do části, ve které jí nalézací soud uložil povinnost zaplatit částku 247 231 Kč, odpovídající účtovanému poplatku za překročení denní rezervované kapacity a poplatku za denní rezervovanou kapacitu, včetně DPH, včetně příslušenství. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl.
3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že smlouva o dodávkách plynu nebyla platně změněna způsobem, který tato smlouva předvídá, proto nebyla sjednána rezervovaná kapacita a sankce za překročení rezervované kapacity jí neměla být účtována.
4. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
5. Stěžovatelka vede v ústavní stížnosti polemiku s právními závěry obecných soudů; ze strany obecných soudů se však jedná o výklad a aplikaci podústavního práva a výklad jednotlivých ustanovení smlouvy uzavřené mezi stěžovatelkou a žalobkyní, argumentace stěžovatelky tak postrádá ústavněprávní rozměr. Je zjevné, že stěžovatelka nesprávně předpokládá, že Ústavní soud na základě jeho ústavní stížnosti podrobí napadená rozhodnutí běžnému "instančnímu" přezkumu.
6. Ústavní soud dospěl k závěru, že se obecné soudy zabývaly stěžovatelčinými výhradami a své závěry řádně odůvodnily. Ústavní soud tedy neshledal žádné porušení stěžovatelových základních práv, které by jej mohlo vést k závěru o vyhovění jeho ústavní stížnosti.
7. Z důvodů výše uvedených dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky postrádá ústavněprávní dimenzi, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. září 2022 Vojtěch Šimíček, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.