III.ÚS 335/22

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lubenecké strojírny a. s., se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2021 č. j. 23 Cdo 2067/2021-297, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2021 č. j. 17 Co 387/2017-274 a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 1. 6. 2017 č. j. 14 C 100/2016-150, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka se žalobkyní uzavřela dne 6. 1. 2015 smlouvu o sdružených dodávkách plynu č. 2110800005594. Žalobkyně se následně žalobou domáhala po stěžovatelce uhradit platbu ve výši 325 957,81 Kč včetně příslušenství za čtyři nezaplacené faktury, přičemž částka se skládala z ceny odebraného plynu a sankce za překročení distribuční kapacity. Obvodní soud výše citovaným rozsudkem uložil stěžovatelce povinnost zaplatit částku ve výši 325 957,81 Kč včetně příslušenství a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Stěžovatelka se odvolala do části, ve které jí nalézací soud uložil povinnost zaplatit částku 247 231 Kč, odpovídající účtovanému poplatku za překročení denní rezervované kapacity a poplatku za denní rezervovanou kapacitu, včetně DPH, včetně příslušenství. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že smlouva o dodávkách plynu nebyla platně změněna způsobem, který tato smlouva předvídá, proto nebyla sjednána rezervovaná kapacita a sankce za překročení rezervované kapacity jí neměla být účtována.

4. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

5. Stěžovatelka vede v ústavní stížnosti polemiku s právními závěry obecných soudů; ze strany obecných soudů se však jedná o výklad a aplikaci podústavního práva a výklad jednotlivých ustanovení smlouvy uzavřené mezi stěžovatelkou a žalobkyní, argumentace stěžovatelky tak postrádá ústavněprávní rozměr. Je zjevné, že stěžovatelka nesprávně předpokládá, že Ústavní soud na základě jeho ústavní stížnosti podrobí napadená rozhodnutí běžnému "instančnímu" přezkumu.

6. Ústavní soud dospěl k závěru, že se obecné soudy zabývaly stěžovatelčinými výhradami a své závěry řádně odůvodnily. Ústavní soud tedy neshledal žádné porušení stěžovatelových základních práv, které by jej mohlo vést k závěru o vyhovění jeho ústavní stížnosti.

7. Z důvodů výše uvedených dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky postrádá ústavněprávní dimenzi, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. září 2022 Vojtěch Šimíček, v. r. předseda senátu