III.ÚS 3367/14
V PLATNOSTI- KS Ostrava 66 Co 63/2014-132
- ÚS III.ÚS 3367/14
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud účastník nevyužil všechny dostupné opravné prostředky. Mezi ty patří i žaloba pro zmatečnost, kterou stěžovatel nevyužil proti rozhodnutí odvolacího soudu. Proto bylo rozhodnutí podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuto bez projednání věcného hávu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti Tibora Čižmarika, zastoupeného Mgr. Vladimírem Trnavským, Ph.D., advokátem, se sídlem Karviná - Fryštát, Masarykovo nám. 6/5, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2014, č.j. 66 Co 63/2014-132, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v jeho exekuční věci. Odvolání stěžovatele proti usnesením soudního exekutora o ceně nemovitosti, dražební vyhlášce a o udělení příklepu vydaným v tomto řízení bylo soudním exekutorem odmítnuto jako opožděné, proti čemuž se stěžovatel bránil odvoláním, o kterém Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením napadeným ústavní stížností tak, že rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. Ústavní stížnost nebyla řádně odůvodněna ani v dodatečné lhůtě, o kterou stěžovatel požádal; z důvodů uvedených níže Ústavní soud stěžovatele k odstranění této vady již dále nevyzýval. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávané věci tomu tak není. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu). Opravným prostředkem, který třeba před podáním ústavní stížnosti vyčerpat, je tedy i žaloba pro zmatenost (§ 228 a násl. o. s. ř.). Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Právě proti takovému rozhodnutí stěžovatel v ústavní stížnosti brojí, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění nesprávnosti napadeného rozhodnutí slouží, uchýlil. Nevyčerpal tudíž všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje Ústavní stížnost je tím ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná (viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st 26/08, uveřejněné též pod č. 79/2009 Sb., dostupné na http://nalus.usoud.cz). Proto nezbylo, než ji podle citovaného § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. prosince 2014 Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj