III.ÚS 34/03
V PLATNOSTI- VS Praha 2 To 156/02
- MS Praha 4 T 3/2002
- ÚS III.ÚS 34/03
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel podal návrh mimo zákonnou lhůtu stanovenou § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřípustná, pokud je k němu možné podat stížnost k soudu druhého stupně. Návrh na obnovu řízení nezahrnuje do prostředků k ochraně práv, které je třeba vyčerpat. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b), e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Rubrum
III. ÚS 34/03 Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Z. Ch., zastoupeného JUDr. T. M,. advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2002 sp. zn. 2 To 156/02 a Městského soudu v Praze sp. zn. 4 T 3/2002 ze dne 14. října 2002 a 10. prosince 2002, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi a také postupem soudů cítí dotčen v právech, která jsou mu zaručena čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu, stížností napadených usnesení, sdělení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. května 2003 a kopie dokladu o doručení písemnosti bylo zjištěno, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2002 sp. zn. 2 To 156/02 obdržel stěžovatel dne 16. října 2002, ústavní stížnost podal 22. ledna 2003, tj. po lhůtě k tomu stanovené § 72 odst. 2 cit. zákona o Ústavním soudu. Pokud jde o napadená usnesení Městského soudu v Praze ve věci 4 T 3/2002 ze dne 14. října 2002 a 10. prosince 2002, nutno konstatovat, že proti těmto rozhodnutím byl stěžovatel oprávněn podat v zákonné lhůtě stížnost k Vrchnímu soudu v Praze, proto ústavní stížnost směřující do usnesení soudu I. stupně, proti němuž je možný opravný prostředek, je stížností nepřípustnou. Stejně nepřípustným je návrh, ve kterém stěžovatel namítá průtahy v rozhodování o vazbě a nařízení odvolacího jednání. Způsob podání stížnosti a jejího vyřízení je upraven zák. č. 436/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy prostředkem k ochraně tvrzených práv stěžovatele. Pro výše uvedené byl návrh odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. b), e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. května 2003
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.