III.ÚS 340/02
V PLATNOSTI- OS Opava 10 C 238/91
- KS Ostrava 11 Co 532/95
- ÚS III.ÚS 340/02
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem. Lhůta začala dnem doručení pravomocného rozhodnutí Krajského soudu, které bylo vystaveno v rozhodném období. Stížnost byla podána více než šest let po tomto termínu, což ji činí nepřípustnou. Soud se nezabýval věcnou stránkou sporu, protože rozhodnutí bylo opožděně podáno.
Rubrum
III. ÚS 340/02 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. Z., zastoupené JUDr. A. K., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. března 1996, sp. zn. 11 Co 532/95, a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 24. března 1995, sp. zn. 10 C 238/91, mimo ústní jednání dne 3. července 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla podána k poštovní přepravě dne 27. května 2002, napadla stěžovatelka ve své restituční věci pravomocná rozhodnutí obecných soudů (rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 24. března 1995 - 10 C 238/91-98 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. března 1996 - 11 Co 532/95) a poukazujíc na to, že splňuje podmínky dle § 3 zák. č. 87/1991 Sb., aniž by tvrdila porušení jakéhokoli ústavně zaručeného práva (svobody), navrhla zrušit ústavní stížností napadená rozhodnutí Okresního soudu v Opavě a Krajského soudu v Ostravě, jak jsou vpředu označena. Ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 zákona). Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 5) a razítka na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. března 1996 (11 Co 532/95), připojeného k ústavní stížnosti, bylo toto rozhodnutí, jímž byla věc stěžovatelky pravomocně ukončena, doručeno jejímu právnímu zástupci dne 13. května 1996 a téhož dne vstoupilo v právní moc. Ústavní soud rovněž zjistil (č. l. 6), že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 1997 (2 Cdon 1256/96), o dovolání stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 21. ledna 1998 a téhož dne nabylo právní moci. Ústavní stížnost byla podle otisku pošty podána k poštovní přepravě dne 27. května 2002, tedy evidentně (s několikaletým zpožděním) po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona. Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako opožděně podaná [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak je ze znělky tohoto usnesení patrno, aniž by bylo nutno stěžovatelku vyzývat k odstranění vady v zastoupení (plná moc právní zástupkyně v kopii).
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 3. července 2002
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.