III.ÚS 3419/14
V PLATNOSTI- KS Ostrava 8 Co 506/2014-105
- ÚS III.ÚS 3419/14
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože její podnět byl zjevně neopodstatněný. Stěžovatelka se domáhala náhrady škody způsobené chybou advokáta při zastupování, avšak soud neshledal příčinnou souvislost mezi tímto pochybením a vznikem nákladů exekuce. Krajský soud správně rozhodl, že žalovaný advokát není odpovědný za škodu, protože stěžovatelka mohla předejít jejímu vzniku. Soud upozornil, že stát nemůže být odpovědný za porušení etických pravidel jednotlivých advokátů.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti Evy Šivákové, zastoupené Mgr. Markem Urbišem, advokátem se sídlem Partyzánská 18, 747 05 Opava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. srpna 2014 č. j. 8 Co 506/2014-105, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Stěžovatelka ústavní stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2014 č. j. 8 Co 506/2014-105 a tvrdí, že tímto rozsudkem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť tento soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo vyhověno žalobě stěžovatelky proti žalovanému advokátovi Mgr. Tomáši Valíkovi o zaplacení částky 12 019,- Kč s příslušenstvím, a žalobu zamítl. Mgr. Tomáš Valík jí byl ustanoven právním zástupcem v řízení u Okresního soudu v Opavě vedeném pod sp. zn. 14 P 121/78, konkrétně k sepisu dovolání a jejímu zastupování v dovolacím řízení. Dovolací řízení skončilo v roce 2008 odmítnutím dovolání, přičemž stěžovatelce bylo uloženo zaplatit na nákladech řízení protistraně částku 3 034,50 Kč. Protože stěžovatelce nebylo předmětné usnesení jejím advokátem předáno, byla na její majetek pro výše uvedenou částku vedena exekuce. V exekučním řízení byla stěžovatelka nucena zaplatit kromě výše označené přisouzené částky i náklady exekučního řízení ve výši 12 019,- Kč. Úhrady posledně uvedené částky se stěžovatelka po žalovaném advokátovi Mgr. Tomáši Valíkovi domáhala žalobou podanou k Okresnímu soudu v Opavě v řízení, vedeném pod sp. zn. 111 C 49/2011. Zamítnutí své žaloby krajským soudem považuje stěžovatelka za porušení svého ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces a současně i za popření smyslu institutu ustanoveného právního zástupce i "garance státu na kvalitní ochranu právních zájmů účastníků řízení zastoupených advokátem". Stěžovatelka poukazuje na povinnost soudu doručovat veškeré písemnosti právnímu zástupci účastníka řízení, který je povinen je předat svému klientovi a současně mu vysvětlit jeho obsah a smysl. Jestliže, jako tomu bylo v jejím případě, jí nebylo rozhodnutí dovolacího soudu jejím advokátem předáno, nemohla vědět, že jí byla uložena povinnost hradit protistraně řízení stanovené náklady řízení. K plnění této povinnosti ji tak prý nezavazovala ani písemná výzva k úhradě nákladů řízení od právní zástupkyně protistrany. II. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí se zjišťuje: Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 13. 1. 2014 č. j. 111 C 49/2011-62 žalovanému Mgr. Tomáši Valíkovi uložil povinnost zaplatit stěžovatelce jako žalobkyni žalovanou částku včetně úroků z prodlení z žalované částky ode dne 12. 12. 2012 do zaplacení (výrok I), ohledně úroků z prodlení z žalované částky od 1. 7. 2009 do 11. 12. 2012 řízení zastavil (výrok II) a uložil žalovanému uhradit stěžovatelce náklady řízení (výrok III). Předmětná částka je škodou, která stěžovatelce byla způsobena jednáním žalovaného, který jí nedoručil odmítavé usnesení dovolacího soudu, takže stěžovatelka nebyla informována o uložené povinnosti zaplatit náklady dovolacího řízení. Tato částka byla vymožena nařízenou exekucí, přičemž částka 12 019,- Kč představuje náklady exekučního řízení. Krajský soud v Ostravě odvoláním napadený rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu stěžovatelky zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud se ztotožnil s názorem okresního soudu, že žalovaný při výkonu advokacie pochybil, neboť nepostupoval v souladu s § 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o advokacii"); stěžovatelku neinformoval o usnesení dovolacího soudu obsahující povinnost uhradit náklady řízení. Současně však odvolací soud dospěl k závěru, že mezi pochybením žalovaného jako advokáta při výkonu advokacie a vznikem škody není příčinná souvislost, proto žalovaný neodpovídá za stěžovatelce vzniklou škodu spojenou s náklady exekučního řízení. Krajský soud na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že žalovaný se nijak nepodílel na jednání stěžovatelky; neodpovídá proto za to, že podala žalobu pozdě. III. Ústavní soud se zabýval obsahem napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka svoji ústavně právní argumentaci o porušení práva na spravedlivý proces vybudovala na tvrzení, že sice využila možnosti požádat soud o přidělení advokáta k jejímu zastupování v dovolacím řízení, ale že byla zklamána ve své důvěře, že se jí dostane kvalifikované a kvalitní právní pomoci, kterou prý měl garantovat stát a současně vytýká Krajskému soudu v Ostravě, že se při svém rozhodování neztotožnil s jejím právním názorem, že za jí žalovanou škodu odpovídá ustanovený zástupce z titulu výkonu advokacie. Tato výše uvedená tvrzení stěžovatelky jsou sice opřena o údajné porušení čl. 36 Listiny, přesto však žádnou relevantní ústavně právní argumentaci neobsahují. Pokud se týká námitky nedostatečného odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, lze odkázat na druhý odstavec shora na str. 6 citovaného rozsudku, z něhož vyplývá, že se krajský soud s touto námitkou vypořádal. Žalobu stěžovatelky krajský soud zamítl zejména z toho důvodu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat jeden z předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu, a to příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a chybným jednáním žalovaného při výkonu advokacie. Ústavní soud se k otázce příčinné souvislosti (v oblasti soukromého práva jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu) mezi porušením povinností v souvislosti s výkonem advokacie a vzniklou škodou vyslovil v řadě svých rozhodnutí (srovnej nález ze dne 4. 8. 2010 sp. zn. II. ÚS 913/09 (N 154/58 SbNU 311, resp. usnesení ze dne 24. 10. 2013 sp. zn. III. ÚS 710/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR k této otázce uvedl, že v řízení jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Přitom musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo, přičemž tato příčina musí vzniku škody bezprostředně předcházet. V nyní projednávané věci odvolací soud poukázal na zjištění, že pochybení žalovaného advokáta při výkonu advokacie (§ 16 zákona o advokacii) spočívající v neinformování stěžovatelky o usnesení dovolacího soudu, jímž jí bylo uloženo uhradit náklady řízení, nemá příčinnou souvislost se vznikem škody, tj. dalšími náklady ve výši 12 019,- Kč, které představují náklady exekučního řízení spojené s vymáháním přisouzených, avšak neuhrazených nákladů dovolacího řízení. Stěžovatelka nepochybně mohla vzniku této škody předejít tím, že by po písemné výzvě advokátky Mgr. Quittové (která ji o obsahu předmětného usnesení dovolacího soudu a její platební povinnosti informovala) náklady dovolacího řízení řádně uhradila. Stěžovatelka však nejprve nechala proběhnout exekuční řízení, jímž byla vymožena částka 3 034,50 Kč (zahájené dne 10. 6. 2008) a poté i náklady exekuce. V takovém případě nebyla dána příčinná souvislost mezi chybným výkonem advokacie a vzniklou škodou ve výši 12 019,- Kč. Jen jako obiter dictum Ústavní soud poznamenává, že stát, resp. v projednávané věci reprezentovaný orgánem veřejné moci - tedy soudem, neodpovídá a odpovídat ani nemůže za dodržování povinností a pravidel profesionální etiky jednotlivých advokátů. Za porušení povinností, pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže stanovených stavovským předpisem může být advokát kárně postižen jen Českou advokátní komorou. Ústavní soud v projednávané věci neshledal porušení stěžovatelkou tvrzeného práva a ústavní stížnost proto odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. ledna 2015 Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.