III.ÚS 3497/11
V PLATNOSTI- OS Olomouc 21 C 107/2011-52
- ÚS III.ÚS 3497/11
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože návrh byl zjevně neopodstatněný. Stěžovatel se domáhal spojení věcí ke společnému řízení, avšak soud neshledal porušení ústavních práv. Rozhodnutí okresního soudu nebylo založeno na procesním pochybení, které by ohrožovalo právní jistotu. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele F. K., zastoupeného JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem ul. Hemy 855, 757 06 Valašské Meziříčí, o ústavní stížnosti proti usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. září 2011 č. j. 21 C 107/2011-52 a ze dne 1. listopadu 2011 č. j. 20 C 115/2011-281, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená usnesení Okresního soudu v Olomouci, jimiž (každým zvlášť) byly zamítnuty jeho návrhy na spojení věcí ke společnému řízení, vedených u tamního soudu pod sp. zn. 21 C 107/2011, 17 C 115/2011 a 20 C 115/2011. Stěžovatel tvrdil, že těmito rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle stěžovatele měl Okresní soud v Olomouci jeho návrhu na spojení věcí ke společnému řízení vyhovět, jelikož jde v daných případech o žaloby téhož žalobce, směřující proti stěžovateli jako žalovanému, opřené o shodný právní titul a skutkové okolnosti, nadto podané k soudu téhož dne. V této souvislosti vyslovil stěžovatel domněnku, že žalobce takto "hodlá ,namnožit' náklady řízení" vůči němu jako žalovanému. Na podporu svého názoru o porušení ústavních práv poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2013/10, resp. jeho teze, vymezující podmínky, za nichž je spojení věcí ke společnému řízení "nanejvýš žádoucí". Pro uvedené se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Porušení ústavních práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud za stávající procesní situace neshledal. Stěžovatel totiž jednak neprokázal relevantní procesní pochybení Okresního soudu v Olomouci, jednak - odhlédnuto od toho, že odkazuje na jednu z myslitelných alternativ, jež může hypoteticky v budoucnu nastat, ovšem také nemusí - ani dopad do své hmotněprávní situace, v níž by se nemohl bránit řádným pořadem práva. Okolnostem, na nichž vlastní rozhodovací důvody nálezu sp. zn. II. ÚS 2013/10 spočívají, procesní situaci stěžovatele připodobnit nelze. V tehdejším případě šlo ex post o posuzování (již) konkrétního dopadu do hmotných práv, nadto ve fázi řízení exekučního (stejně tak kupř. i v nálezech sp. zn. II. ÚS 2780/10 a IV. ÚS247/11). S ohledem na uvedené bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 13. prosince 2011 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.