III.ÚS 351/97
Sbírka: N 6/10 SbNU 51
V PLATNOSTIÚstavní soud zrušil usnesení okresního soudu, které stanovilo náklady řízení ve výši 3 000 Kč. Soud se opřel o čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože rozhodnutí bylo vydáno na základě zrušené vyhlášky. Soud upozornil, že použití neplatného právního předpisu při stanovení nákladů porušuje základní právo na spravedlivé soudní řízení. Výsledkem bylo zrušení rozhodnutí kvůli porušení právního řádu.
Rubrum
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky A. K., zastoupené JUDr. L. M., t a k t o :
Výrok
Usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. 9. 1997, týkající se nákladů řízení, se z r u š u j e . Ve zbývající části se návrh o d m í t á .
Odůvodnění
: Navrhovatelka podala dne 19. 9. 1997 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 9. 1997. V ústavní stížnosti se domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. března 1997, neboť jím měla být porušena její základní práva obsažená v čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 15 odst. 3, čl. 40 odst. 5 a 6 Listiny základních práv a svobod. Dále brojí proti usnesení, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. září 1997, s tvrzením, že tímto rozhodnutím byl porušen čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutím Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3. 1997, byl totiž zamítnut návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věcech Vojenského obvodového soudu v Karlových Varech, sp.zn. 2 T 213/57 a sp.zn. 2 T 224/57. Rozsudky vydanými ve výše zmíněných věcech byl Z. K., zemřelý manžel navrhovatelky, odsouzen v roce 1957 pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle ust. § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., v tehdy platném znění, k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Dne 4. 7. 1994 podala navrhovatelka - vdova po odsouzeném - návrh na obnovu řízení. Okresní soud v Karlových Varech svým usnesením, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3. 1997, návrh zamítl a usnesením, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. 9. 1997, tentýž soud stanovil navrhovatelce povinnost uhradit do 15 dnů náklady řízení, stanovené paušálem ve výši 3 000,- Kč. Na tomto místě nutno připomenout, že podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Podle § 141 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, je proti rozhodnutí, kterým byl návrh na povolení obnovy řízení zamítnut, přípustná stížnost, jež má odkladný účinek (§ 286 odst. 3 trestního řádu) a jedná se tak nepochybně právě o onen procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z části ústavní stížnosti, která směřuje proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3. 1997, vyplývá, že tuto možnost navrhovatelka nevyužila, ačkoliv o ní byla v citovaném usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, řádně poučena. Její tvrzení, že nevěděla, jak stížnost podat, je v daných souvislostech irelevantní. Takto navrhovatelka nevyužila všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejího práva zákon poskytuje. Jsa si toho vědoma, žádá, aby skutečnost, že nevyužila možnost k podání stížnosti proti usnesení okresního soudu, byla posouzena podle ust. § 75 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť se podle jejího mínění jedná o případ, kdy obecný soud prokazatelně nerespektuje právní názor Ústavního soudu, vyslovený ve věci sp.zn. IV. ÚS 82/97. Z uvedeného tvrzení navrhovatelky (a ovšem ani obecně) v daném případě nelze nijakým způsobem dovodit, že se jedná právě o ten případ, kdy její stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ostatně ani sama navrhovatelka pro toto své tvrzení neuvádí žádný přesvědčivý argument. V dané věci se jedná právě a jen o vlastní zájmy navrhovatelky. S poukazem na uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo, než v této části ústavní stížnost (proti usnesení Okresního soudu Karlovy Vary, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3. 1997) odmítnout podle ust. § 43 odst. 1 písmeno f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustnou. V této souvislosti snad nutno i navíc dodat, že úvahám Okresního soudu v Karlových Varech o tom, že navrhovatelka nevyužila možného postupu podle příslušných ustanovení zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nelze nic vytknout, stejně jako úvahám o nových skutečnostech a důkazech z hlediska základních principů obnovy řízení. Ve druhé části ústavní stížnosti napadá navrhovatelka rozhodnutí o nákladech řízení, vydané po právní moci usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení a uvádí, že jím byl porušen čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť jím byla uložena povinnost, která nemá opodstatnění v českém právním řádu. Odvolává se přitom na to, že jsou jí náklady řízení stanoveny podle ust. § 152 odst. 1 písmeno d) trestního řádu, zatím co toto ustanovení není na její případ použitelné, neboť nebyla v řízení uznána vinnou. Navíc částka paušálních nákladů řízení ve výši 3 000,- Kč je stanovena podle vyhlášky č. 66/1980 Sb., která byla zrušena. Okresní soud v Karlových Varech se k věci nevyjádřil. Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech bylo vydáno na předtištěném formuláři 16 073 0 - (Tr. ř. č. 73 - usnesení o nákladech trestního řízení). Vydání rozhodnutí na předtištěném formuláři je v zásadě možné. V posuzovaném případě však se jedná o formulář odvolávající se ve výroku na ust. § 152 odst. 1 písmeno d) trestního řádu, tedy na ustanovení zákona, které není na navrhovatelčin případ aplikovatelné. V odůvodnění usnesení pak formulář stanoví náklady trestního řízení s odvoláním na vyhlášku ministra spravedlnosti ČSR č. 66/1980 Sb., která v době vydání usnesení již byla zrušena vyhláškou č. 312/1995 Sb. Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení Okresního soudu v Karlových Varech bylo vydáno na základě jiného zákonného ustanovení, než podle kterého soud rozhodoval a soud na věc aplikoval v době rozhodování již zrušený právní předpis. Na tom nic nemění skutečnost, že výše nákladů trestního řízení byla stanovena v souladu s platnou vyhláškou č. 312/1995 Sb. Okresní soud v Karlových Varech tedy postupoval v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť uložil navrhovatelce povinnost na základě neplatného právního předpisu. Ústavnímu soudu proto nezbylo než usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. 9. 1997, týkající se nákladů řízení, zrušit. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 15. ledna 1998