Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 354/02

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-11-12 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2002:3.US.354.02

  1. MS Praha 12 Co 235/2001-160
  2. NS 28 Cdo 261/2002-182
  3. ÚS III.ÚS 354/02
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože byl podán mimo lhůtu stanovenou zákonem. Lhůta pro podání ústavní stížnosti uplynula před doručením návrhu, ačkoli byla výsledkem odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem. Soud se nezabýval výsledkem dovolání, protože nebylo považováno za řádný procesní prostředek. Návrh byl odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Rubrum

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelů A. R. a L. R., oba zastoupeni JUDr. F. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2001, čj. 12 Co 235/2001-160, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 12. 2000, čj. 13 C 192/99-134, t a k t o :

Výrok

N á v r h s e o d m í t á .

Odůvodnění

Navrhovatelé se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 6. 2002 domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejich základního práva, daného čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Ve smyslu § 35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp.zn. 13 C 192/99, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2001, čj. 12 Co 235/2001-160, byl doručen tehdejšímu právnímu zástupci navrhovatelů JUDr. V.P. dne 31. 10. 2001. Lhůta pro podání ústavní stížnosti uplynula dne 8. 1. 2002, návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl podán k poštovní přepravě dne 3. 6. 2002, tedy po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání. Navrhovatelé napadli předmětný rozsudek Městského osudu v Praze i dovoláním, které však Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 22. 2. 2002, čj. 28 Cdo 261/2002-182, odmítl. V této souvislosti je třeba uvést, že Ústavní soud se nezabýval výše zmíněným usnesením Nejvyššího soudu ČR, neboť jak z petitu ústavní stížnosti, tak i z jejího odůvodnění jednoznačně plyne, že navrhovatelé napadají jen rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze. Jen na okraj Ústavní soud poukazuje na svou standardní judikaturu, podle které je-li dovolání Nejvyšším soudem jako nepřípustné odmítnuto, což se v této věci i stalo, nelze je považovat za řádný procesní prostředek k ochraně práv navrhovatelů, jak se uvádí v návrhu. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno b) zákona o Ústavním soudu odmítnout. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2002

Dotčená ustanovení

Zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd 403/1990 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.