III.ÚS 359/98
V PLATNOSTI- MS Praha 16 Co 78/98-167
- NS 28 Cdo 209/99
- ÚS III.ÚS 359/98
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána proti rozhodnutí soudu druhého stupně, nikoli proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon poskytuje. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud není podána proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku. Návrh nebyl přípustný, protože stížnost se nevztahovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které je posledním prostředkem. Výsledkem bylo zamítnutí návrhu jako nepřípustného.
Rubrum
III. ÚS 359/98 Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele P., zastoupeného JUDr. E.J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 1998, č.j. 16 Co 78/98-167, t a k t o :
Výrok
Návrh se odmítá .
Odůvodnění
: Navrhovatel, který se ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 1998, č. j. 16 Co 78/98-167, podal proti označenému rozhodnutí dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Z obsahu rozsudku č. j. 28 Cdo 209/99-208 pak bylo shledáno, že Nejvyšší soud ČR dne 19. září 2000 dovolání podané stěžovatelem zamítl. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§ 72 odst. l písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. září 2000, č. j. 28 Cdo 209/99-208, bylo zjištěno, že ústavní stížnost nesměřuje proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, tj. proti výše uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, nýbrž proti rozsudku soudu II. stupně, který stěžovatel dovoláním napadl. S ohledem na výše uvedené byl návrh jako nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 11. prosince 2000
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.