III.ÚS 3619/10
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost proti výroku o náhradě nákladů řízení, který přiznal účastníkovi částku nižší než vyčíslená výše. Soud se opřel o § 60 odst. 1 s. ř. s. a konstatoval, že rozhodování o náhradě nákladů řízení je výhradně doménou obecných soudů. Základní práva a svobody nebyly porušeny, protože výrok neobsahoval exces ani zásadní nespravedlnost. Ústavní stížnost byla považována za zjevně neopodstatněnou.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 3. února 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti LIHO - Blanice, spol. s r. o., IČ: 42 407 109, Blanice 11, Mladá Vožice, zastoupené advokátkou JUDr. Marcelou Scheeovou se sídlem Štupartská 4, Praha 1 - Staré Město, proti výroku o nákladech řízení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2010 č. j. 10 A 43/2010-128 (10 Ca 69/2009), za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 20. 12. 2010, napadá stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2010 č. j. 10 A 43/2010-128 v jeho výroku o nákladech řízení pro údajné porušení práv a svobod zakotvených v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, v čl. 36 odst. 1, odst. 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelka uvádí, že napadený rozsudek krajského soudu byl v předmětné věci druhým rozhodnutím poté, co Nejvyšší správní soud předcházející rozhodnutí krajského soudu zrušil. V novém rozsudku mělo být proto mimo jiné rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení. Před rozhodnutím krajský soud požádal právní zástupkyni stěžovatelky o zaslání specifikace nákladů řízení, která byla soudu doručena dne 13. 9. 2010. Celková výše nákladů řízení vyčíslená právní zástupkyní stěžovatelky činila 51 519,20 Kč, protože podle ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu stěžovatelka žádala přiznání trojnásobku sazby z důvodu časové náročnosti a mimořádné právní obtížnosti projednávané věci, neboť k dané problematice bylo prý nutné prostudovat právní úpravu předpisů týkající se dané problematiky v rámci Evropské unie. I když byla stěžovatelka v řízení úspěšná, bylo jí na náhradu nákladů řízení přiznáno "pouze" 17 679,-Kč. Stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že i když výrok o náhradě nákladů řízení opřel o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., v odůvodnění napadeného rozsudku blíže nevysvětlil, z jakého důvodu jí nepřiznal náklady řízení v jí vyčíslené výši. Z tohoto důvodu považuje tu část napadeného rozsudku, kterou bylo stěžovatelce na náhradě nákladů řízení přiznáno "jen" 17 679,- Kč, za nedostatečně odůvodněnou a nespravedlivou. Není prý totiž zřejmé, zda se krajský soud specifikací nákladů stěžovatelky vůbec zabýval. II. Jak se zjišťuje z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2010 č. j. 10 A 43/2010-128, označený soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3. 4. 2009 č. j. AM 312-95/2008 ve věci stěžovatelky (v dřívějším řízení v procesním postavení žalobce) proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci - inspektorátu pro kraj Jihočeský a Vysočina, se sídlem v Táboře, zrušil pro vady řízení rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2009 č. j. AM 312-95/2008 a opatření téhož orgánu ze dne 7. 10. 2008 č. P070-30508/08/D a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalované uložil povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradu nákladů řízení 17 679,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně stěžovatelky. Výrok o náhradě nákladů řízení opřel krajský soud o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a jako plně procesně úspěšnému účastníkovi přiznal stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 17 679,- Kč, která představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, náklady zastoupení advokátem za tři úkony po 2 100,- Kč, třikrát režijní paušál po 300,- Kč, cestovné uplatněné právní zástupkyní stěžovatelky v částce 966,- Kč, dvacetiprocentní DPH v částce 1 633,- Kč; náklady řízení o kasační stížnosti pak tvoří zaplacený soudní poplatek (3 000,- Kč), jeden úkon právní pomoci po 2 100,- Kč, jedenkrát režijní paušál po 300,- Kč a DPH ve výši 480,- Kč. III. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně zabývá rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, přičemž opakovaně k otázce nákladů řízení konstatuje, že tato problematika zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 10/98, sp. zn. II. ÚS 130/98, sp. zn. I. ÚS 30/02, sp. zn. IV. ÚS 303/02, sp. zn. III. ÚS 255/05, sp. zn. II. ÚS 264/07 a další, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud ve své judikatuře rovněž zdůrazňuje, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů (srovnej např. sp. zn. I. ÚS 457/05). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavně právní dimenzi pouze v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku porušení práva na spravedlivý proces zvlášť závažným způsobem, nebo by bylo zasaženo i jiné základní právo (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 259/05). Případy, v nichž Ústavní soud otevřel ústavní stížnost věcnému přezkumu, jsou proto výjimečné (např. sp. zn. III. ÚS 224/98, sp. zn. II. ÚS 598/2000, sp. zn. ÍII. ÚS 619/2000, sp. zn. I. ÚS 633/05, rovněž dostupné na http://nalus.usoud.cz).). Krajský soud v Českých Budějovicích o nákladech řízení rozhodoval v souvislosti s rozhodnutím o věci samé podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Vyšel přitom ze zásady, že v řízení úspěšný účastník (v projednávané věci stěžovatelka), má právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil v řízení proti účastníkovi, který úspěch neměl. Podle ustanovení § 57 s. ř. s. jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, soudní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady spojené s dokazováním, odměna zástupce, jeho hotové výdaje, tlumočné a v případě advokáta, který je plátcem daně, i DPH. Ve smyslu výše uvedených zásad postupoval i krajský soud při rozhodování o výši advokátkou stěžovatelky účelně vynaložených nákladů řízení. Jeho odůvodnění, týkající se výroku o náhradě nákladů řízení, odpovídá výše citovaným ustanovením soudního řádu správního. V napadeném výroku o náhradě nákladů řízení nelze zjistit žádný exces, který by svým charakterem či důsledky z něj vyplývajícími dosahoval úrovně porušení ústavnosti. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelky odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. února 2011 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.