Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 366/03

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2003-11-19 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:2003:3.US.366.03

  1. MS Praha 25 Cm 133/98-125
  2. VS Praha 13 Cmo 46/2003-147
  3. ÚS III.ÚS 366/03
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána současně s dovoláním u Nejvyššího soudu, což znamená, že stížnost není podána proti rozhodnutí o posledním prostředku ochrany práva. Soud se opřel o § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., který stanoví lhůtu pro podání ústavní stížnosti od doručení posledního prostředku. Vzhledem k tomu, že dovolání u Nejvyššího soudu je posledním prostředkem, není ústavní stížnost přípustná. Návrh na přerušení řízení byl proto považován za bezpředmětný a nebyl rozhodován.

Rubrum

III. ÚS 366/03 Ústavní soud rozhodl dne 19. listopadu 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatelky JUDr. J.V., správkyně konkurzní podstaty úpadce B. A., spol. s r. o., zastoupené JUDr. Z. Š., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2003 č. j. 13 Cmo 46/2003-147 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2002 č. j. 25 Cm 133/98-125, t a k t o :

Výrok

Návrh se o d m í t á .

Odůvodnění

S poukazem na tvrzené dotčení v ústavních právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i na porušení čl. 90 a čl. 96 Ústavy, napadla navrhovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Následně dalším podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 4. září 2003, doplnila svou ústavní stížnost návrhem na přerušení řízení, a to s ohledem na skutečnost, že předmětná rozhodnutí napadla rovněž dovoláním u Nejvyššího soudu ČR. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Za situace, kdy současně s ústavní stížností bylo podáno dovolání a tato tudíž nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně tvrzeného práva stěžovatelka uplatnila, je třeba, s odkazem na shora citované ustanovení a obsah sdělení Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 32/2003 Sb., považovat ústavní stížnost zatím za nepřípustnou, a proto byla podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta. Návrh na přerušení řízení se tak stal bezpředmětným, pročež o něm nebylo samostatně rozhodováno.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2003

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.
Občanský zákoník 40/1964 Sb.
Ústava České republiky 1/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.