III.ÚS 368/2000
Sbírka: U 36/19 SbNU 315
V PLATNOSTI- VS Praha 5 Cmo 214/2000
- ÚS III.ÚS 368/2000
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka se dovolávala porušení základních práv z důvodu povinnosti vykonávat funkci opatrovníka. Soud se opřel o § 14 odst. 2 zákona č. 418/1990 Sb., podle něhož je povinnost vykonávat veřejnou správu vymezena zákonem. Postup soudů byl považován za ústavně souladný, protože nezahrnoval protiústavní zásah do základních práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Městské části Praha 6, zastoupené JUDr. F. V., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2000, sp. zn. 5 Cmo 214/2000, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňovala formální podmínky stanovené zákonem [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatelka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2000 (5 Cmo 214/2000-18), jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2000 (40 Cm 7/2000-12), kterým byla stěžovatelka ustanovena opatrovníkem v občanskoprávním řízení a tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky a ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; porušení označených článků Listiny základních práv a svobod a Ústavy České republiky spatřuje stěžovatelka v tom, že obecné soudy ji nutí konat něco (vykonávat funkci opatrovníka), co ona sama odmítá a nechce vykonávat. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Senát v ústním jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona]. Z e samotné ústavní stížnosti vyplývá, že nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, jichž se stěžovatelka dovolává. Oba obecné soudy postupovaly v souladu s ustanovením zákona (§ 29 odst. 2 o. s. ř. a § 14 odst. 2 zák. č. 418/1990 Sb.) a pokud tento zákon interpretovaly ústavně souladným způsobem, nelze v takovém postupu obecných soudů spatřovat protiústavní zásah do základních práv a svobod stěžovatelky. V souladu s citovaným ustanovením § 14 odst. 2 zák. č. 418/1990 Sb. je stěžovatelka povinna vykonávat veřejnou správu v rozsahu stanoveném právními předpisy, pokud zákon (občanský soudní řád) umožňuje soudu, jako orgánu veřejné moci, určit (uložit) stěžovatelce povinnosti vykonávat práva a povinnosti, které vyplývají z jejího postavení účastníka v řízení před obecnými soudy, pak takovýto postup soudu nelze považovat za postup, kterým by bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky neboť využití zákonných oprávnění obecným soudem nemůže zakládat protiústavnost takovéhoto rozhodnutí. Pro takto rozvedené důvody byl rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 27. září 2000
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.