III.ÚS 369/03
V PLATNOSTI- VS Praha 4 To 33/03
- ÚS 4 To 33/03
- ÚS III.ÚS 369/03
Citované zákony (3)
Rubrum
III. ÚS 369/03 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. K., zastoupeného JUDr. M. Š., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2003, sp. zn. 4 To 33/03, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2003 (4 To 33/03) a navrhl, aby Ústavní soud toto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil. Stěžovatel současně žádal odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2003 (4 To 33/03) byl z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2003 (2 T 11/2000), kterým byl stěžovatel zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin podvodu (§ 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák.). Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu (§ 262 tr. ř.). Ústavní stížnost je nepřípustná. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity ústavní stížnosti vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, ale je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 (in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, str. 79, Praha 2001). Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Za situace, kdy věc byla vrácena soudu I. stupně (Krajskému soudu v Plzni) k novému projednání a rozhodnutí, je zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které má k dispozici a ústavní stížnost jako taková je proto nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona). Jeho věcí se bude Krajský soud v Plzni znovu zabývat. Výsledek jeho nového rozhodnutí nelze s jistotou předvídat. Proti tomuto rozhodnutí bude mít stěžovatel k dispozici řádný opravný prostředek (odvolání), popř. i mimořádný opravný prostředek (dovolání). Nepřípustnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. Odmítavý výrok současně zakládá nedostatek zákonných důvodů pro stěžovatelem navržený odklad vykonatelnosti rozhodnutí, jehož se toto usnesení Ústavního soudu dotýká.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona) V Brně dne 26. listopadu 2003