III.ÚS 370/07
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nebyl dotčen právem na náhradu nákladů, které mu byly přiznány. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož není oprávněn k podání stížnosti osoba, která není dotčena rozhodnutím. Výrok o úhradě nákladů exekuce ve výši 3.901 Kč nezasažel stěžovatele v jeho právech, protože byl tímto rozhodnutím zavázán pouze povinný. Rozhodnutí bylo považováno za zjevně neopodstatněné, protože stěžovatel nevyjádřil nárok na vyšší částku nebo újmu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 1. března 2007 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele L. H., zastoupeného Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem 568 02 Svitavy, Soudní 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 27. 9. 2006 č. j. 22 Co 339/2006-19, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, odůvodnil návrh tím, že dle jeho přesvědčení potvrzením výroku soudu I. stupně o povinnosti k úhradě nákladů exekutora bylo zasaženo do práv, jež jsou zakotvena v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že se domáhal nařízení exekuce na majetek povinného oprávněně, pro stávající situaci dlužníka však došlo k jejímu zastavení. Jestliže byl zavázán k úhradě nákladů exekutora, považuje to za rozhodnutí, které mu způsobí další majetkovou újmu, jakož i za rozhodnutí, které nelze odůvodnit § 89 exekučního řádu. Současně poukázal na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, podle kterého měl soud přiznat náhradu nákladů exekuce a o nich rozhodnout vůči povinnému a nikoliv vůči oprávněnému.´ Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Odmítne také návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, č. j. 22 Co 339/2006-19 vyplývá, že jím byl potvrzen výrok soudu I. stupně o povinnosti oprávněného v exekuční věci (stěžovatele v řízení před Ústavním soudem) zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 3.901,- Kč a změněn výrok o nákladech řízení oprávněného tak, že zavázal povinného na těchto nákladech mu uhradit vedle částky 3.901,- Kč, tj. nákladů exekuce, ještě náklady spojené s podáním návrhu a zastoupením advokátem, tj. celkem 10.801,- Kč. Dále odvolací soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Z obsahu ústavní stížnosti, v níž se navrhovatel domáhá zrušení usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, nelze dovodit, že by výrokem pod bodem II. rozhodnutí o výši přiznaných nákladů k úhradě proti povinnému mohlo být zasaženo do jeho práv - stěžovatel ani neuvádí nárok na úhradu nákladů v částce vyšší, než mu byla přiznána a netvrdí, že se proto předmětným rozhodnutím cítí dotčen. Za této situace jej nelze považovat za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, kterým byl k plnění zavázán účastník řízení vystupující v něm jako povinný a z něhož nevyplývá pro oprávněného, tj. nyní stěžovatele, povinnost. Proto je dán důvod pro odmítnutí návrhu, brojícího proti výroku II. odvolacího soudu, tj. výroku o nákladech řízení v částce 10.801,- Kč, jíž byl zavázán stěžovateli uhradit povinný [§ 43 odst. 1 písm. c), § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pokud jde o ústavní stížnost napadající výrok I., jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí o povinnosti stěžovatele zaplatit náklady exekuce ve výši 3.901,- Kč příslušnému exekutorovi, nutno konstatovat, že částka 3.901,- Kč byla stěžovateli uznána jako součást jeho nákladů řízení, které k úhradě povinným soud oprávněnému výrokem v odst. II. přiznal a tedy ke zkrácení tvrzených práv, zakotvených v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, nedošlo. Z uvedených důvodů byl proto návrh stěžovatele, týkající se jeho povinnosti k úhradě nákladů exekutora jakož i výroku o nákladech odvolacího řízení, odmítnut jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. března 2007 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.