III.ÚS 3737/12
V PLATNOSTI- MS Praha 20 Co 335/2012-183
- ÚS III.ÚS 3737/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože napadené usnesení odvolacího soudu neporušilo základní práva stěžovatelky. Soud uvedl, že změna bydliště nezletilých nemění okolnosti, na jejichž základě se posuzuje místní příslušnost soudu. Podle § 177 odst. 2 o. s. ř. je přenesení příslušnosti možné pouze při změně okolností, které ovlivňují zájem nezletilého, což zde nebylo. Ústavní soud se opřel o zásadu zákonného soudce a restriktivní výklad možnosti přenesení příslušnosti. Rozhodnutí bylo vydáno jako zjevně neopodstatněné podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 26. listopadu 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Z. S., zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s. se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, 150 00 Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2012 č. j. 20 Co 335/2012-183, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 27. 9. 2012 a po výzvě Ústavního soudu doplněné podáním ze dne 20. 11. 2012, napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označené rozhodnutí, a tvrdí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení základních práv a svobod ve smyslu čl. 36 odst. 1 čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR. Ke skutkové stránce věci stěžovatelka uvádí, že v současné době je před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 270/2012 vedeno řízení o úpravě poměrů k nezletilým synům stěžovatelky, F. S. a D. S. pro dobu před a po rozvodu manželství jejich rodičů, které dosud trvá. Návrh na úpravu poměrů k nezletilým podal jejich otec poté, co se stěžovatelka odstěhovala i s nezletilými z jejich společného bydliště mimo obvod působnosti Obvodního soudu pro Prahu 9, což prý učinila, jak tvrdí, "z důvodné obavy o své zdraví a zdraví svých dětí". Stěžovatelka dne 31. 5. 2012 podala návrh na přenesení místní příslušnosti soudu prvního stupně, kterému nebylo vyhověno. Odvolacímu soudu stěžovatelka vytýká, že nevzal při svém rozhodování v úvahu její důvody, nerespektoval názor kolizního opatrovníka, který jí měl doporučit odchod ze společné domácnosti, k němuž došlo již před zahájením řízení. Stěžovatelka následně změnila i své trvalé bydliště, takže podle jejího názoru není důvod k tomu, aby ve věci nadále jednal a rozhodoval dosud příslušný Obvodní soud pro Prahu 9. V zahájeném řízení bylo prý provedeno jen minimum důkazů, takže podle jejího názoru nelze očekávat, že by přenesením příslušnosti na jiný soud podle nového místa bydliště nezletilých a stěžovatelky došlo k nedůvodným průtahům v řízení. Odvolací soud za této situace prý rozhodl jen velmi formalisticky, neboť nepřihlédl k jejím námitkám a odůvodnění napadeného usnesení nerespektuje povinnost soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit. II. Z připojeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2012 č. j. 20 Co 335/2012-183 se zjišťuje, že Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 4. 6. 2012 č. j. 25 Nc 270/2012-89 zamítl návrh stěžovatelky na přenesení místní příslušnosti na Obvodní soud pro Prahu 4. Soud prvního stupně vycházel ze skutečnosti, že řízení na úpravu poměrů k nezletilým je komplikované, neboť každý z rodičů trvá na své představě, kterému z rodičů by měli být nezletilí svěřeni do péče. Stěžovatelka odůvodnila svůj návrh tím, že se od 28. 5. 2012 i s nezletilými syny zdržuje na nové adrese v P. kde se přihlásila k trvalému pobytu. Soud prvního stupně však vycházel ze skutečnosti, že v době zahájení řízení měli oba rodiče i nezletilí společné bydliště v P. Soud již provedl výraznou část dokazování, takže rozhodnutí stěžovatelky opustit i s nezletilými společné bydliště celé rodiny nezakládá podle jeho názoru důvod pro změnu soudní příslušnosti. Odvolací soud rozhodl za použití ustanovení § 177 odst. 2 věta první o. s. ř. a § 88 písm. c) o. s. ř. a v souladu se zjištěním soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci nenastala změna okolností, podle nichž se posuzuje příslušnost soudu ve věci péče o nezletilé, a tudíž nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu. III. Ústavní soud zvážil námitky stěžovatelky ve vztahu k napadenému usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Ústavní soud k obsahu práva zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny uvádí, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Princip zákonného soudce představuje v demokratickém právním státě jednu z garancí nezávislého a nestranného soudního rozhodování. Dodržení obecných zákonných podmínek určení příslušnosti soudu je zárukou toho, že nedojde k libovolnému určování příslušnosti soudu, jehož cílem by mohlo být ovlivnění výsledku soudního rozhodování. Tento ústavní imperativ jednak dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, současně však pro každého účastníka řízení představuje ústavní záruku, že k rozhodování v jeho věci jsou povolány soudy a soudci podle předem stanovených pravidel tak, aby byla zachována zásada přidělování soudní agendy podle pevného rozvrhu práce, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů "ad hoc". Rozhodování každé věci příslušným (tedy zákonným) soudem a soudcem je tedy neopomenutelnou podmínkou spravedlivého procesu (sp. zn. III. ÚS 2853/07, N 83/49 SbNU 197 aj.). Ústavní soud zdůrazňuje, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace věci jinému příslušnému soudu je pouze výjimkou z této zásady, kterou je vždy třeba vykládat restriktivně (sp. zn. I. ÚS 144/2000, N 172/24 SbNU 281). Že jsou si téhož restriktivního přístupu obecné soudy vědomy i v případě přenášení příslušnosti podle § 177 odst. 2 občanského soudního řádu, je Ústavnímu soudu známo ze všech případů, které v analogických věcech doposud projednával (sp. zn. III. ÚS 3183/10, II. ÚS 2777/10, II. ÚS 2312/07 a III. ÚS 570/99). Podle ustálené rozhodovací činnosti obecných soudů lze podle ustanovení § 177 odst. 2 občanského soudního řádu přenést příslušnost soudu, jestliže se změnily okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, a za současné další podmínky, že je to v zájmu nezletilého. Nemusí být v zájmu nezletilých přenést příslušnost v době, kdy věc může snadněji a rychleji rozhodnout na základě dosavadních výsledků řízení soud dosud příslušný (stanovisko Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Cpj 228/81 ze dne 10. května 1981). Ústavní soud nemohl přehlédnout, že řízení ve věci péče o nezletilé před obecnými soudy bylo původně zahájeno právě před Obvodním soudem pro Prahu 9, neboť v době zahájení řízení šlo o obecný soud nezletilých. Skutečnost, že se stěžovatelka z tohoto bydliště odstěhovala i s nezletilými, nemění nic na okolnostech, z nichž by bylo možné dovozovat splnění zákonných podmínek pro přenesení působnosti soudu ve smyslu již citovaných ustanovení občanského soudního řádu. Napadené usnesení odvolacího soudu je ostatně v této souvislosti dostatečným způsobem odůvodněno. Ústavní soud proto neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníka odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. listopadu 2012 Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu