III.ÚS 3744/11
V PLATNOSTI- OS Kladno 58 EXE 499/2011-18
- KS Praha 19 Co 444/2011-39
- ÚS III.ÚS 3744/11
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud se nezabýval výkladem právních předpisů, protože rozhodnutí nižších soudů nevykazovala zjevné porušení právních principů. Návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení se stal bezpředmětným. Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána, protože nebyly splněny zákonné podmínky.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 31. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky REAMER s. r. o., IČ: 27595846, se sídlem Dr. Steinera 34, 272 01 Kladno, zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem Renoirova 624, 152 00 Praha 5, adresa pro doručování: Francouzská 4/17, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2011 č. j. 19 Co 444/2011-39 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 5. května 2011 č. j. 58 EXE 499/2011-18, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 5. května 2011 č. j. 58 EXE 499/2011-18 byla nařízena exekuce na majetek navrhovatelky, jejímž provedením soud pověřil soudního exekutora (výrok I. a II. rozhodnutí). K podanému odvolání navrhovatelky Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2011 č. j. 19 Co 444/2011-39 citované rozhodnutí potvrdil. Ve svém odůvodnění se neztotožnil s odvolacím tvrzením, dle něhož zákon neopravňuje asistenta soudce vydat rozhodnutí na úrovni prvostupňového rozhodnutí v dané věci. Předmětná rozhodnutí navrhovatelka napadla ústavní stížností. Tvrdila, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle jejího přesvědčení vydal-li v daném případě usnesení o nařízení exekuce asistent soudce, je nicotné z důvodu jeho vydání absolutně věcně nepříslušnou osobou. Tento svůj názor navrhovatelka opírá o interpretaci § 10 odst. 1 písm. j) zákona č. 121/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v níž vychází z toho, že asistent soudce je oprávněn provádět úkony v řízení o nařízení exekuce. Tudíž, jak se navrhovatelka domnívá, nikoliv o nařízení exekuce rozhodovat. Tato distinkce, jež je tenorem celého obsahu ústavní stížnosti, vyplývá podle navrhovatelky i z obsahu vyhlášky č. 37/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V důsledku tohoto svého náhledu navrhla, aby Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti v záhlaví označených rozhodnutí, následně je nálezem zrušil a aby jí přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Tak tomu ve věci navrhovatelky, která proti vlastnímu obsahu rozhodnutí o nařízení exekuce ani nebrojí, očividně není. Nutno uvést, že na její stížnostní námitky dostatečně reagoval již Krajský soud v Praze v napadeném usnesení, pročež na obsah jeho odůvodnění postačí odkázat. Interpretace jím provedená nevykračuje z rámce aplikovaného práva, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06). Proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], čímž se návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení stal bezpředmětným. Náhradu nákladů řízení potom navrhovatelce Ústavní soud nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4 citovaného zákona nebyly dány zákonné podmínky.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 31. ledna 2012 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.