III.ÚS 3761/12
V PLATNOSTI- MS Praha 44 To 299/2012
- ÚS III.ÚS 3761/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud není předtím využit všech příslušných soudních prostředků. Dále byla stížnost považována za opožděnou, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty od doručení rozhodnutí. Ústavní soud tak rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Radkou Dlabalovou, advokátkou v Praze 5, Drtinova 24, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2012 sp. zn. 44 To 299/2012 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. srpna 2012 sp. zn. 63 Nt 4010/2012, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 1. října 2012 obdržel Ústavní soud podání, jímž navrhovatel brojil proti výše uvedeným rozhodnutím obecných soudů s tvrzením, že bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv. Ústavní stížnost není přípustná. Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru se nejdříve zabýval otázkou projednatelnosti (přípustnosti) návrhu z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jedním z důvodů, pro který je ústavní stížnost nepřípustná, je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Přitom pojem "vyčerpání" znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Jak Ústavní soud zjistil z napadaného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. srpna 2012 sp. zn. 63 Nt 4010/2012, proti tomuto usnesení je přípustný řádný opravný prostředek - stížnost, tj. napadané rozhodnutí není konečným rozhodnutím. S ohledem na zásadu přezkumu věcí pravomocně skončených, nezbývá než odmítnout stížnost jako nepřípustnou. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. V části napadající usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. srpna 2012 sp. zn. 63 Nt 4010/2012 proto Ústavní soud musel stížnost hodnotit jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel svou ústavní stížností rovněž napadal rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2012 sp. zn. 44 To 299/2012. V tomto případě jde o rozhodnutí, ve kterém není řádný opravný prostředek přípustný, nicméně podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovateli bylo rozhodnutí doručeno dne 19. 6. 2012 a jeho právnímu zástupci dne 29. 5. 2012. Stěžovatel tak napadl stížností rozhodnutí obecného soudu po marném uplynutí 60denní zákonné lhůty, a proto musí být v této části hodnocena stížnost jako opožděně podaná. Připomíná se, že zmeškání této lhůty podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout. Závěrem Ústavní soud připomíná, že jsou-li ve hře základní práva, musí být chráněna cestou všech opravných prostředků. Závaznými kompetenčními normami jsou i pro obecné soudy čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazující soudní moc k ochraně základních práv a svobod. Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný a podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. ledna 2013 Jiří Mucha v. r. soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.