III.ÚS 3834/16

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Patricie Švarcové, advokátky, sídlem tř. Kpt. Jaroše 23/1938, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2016 č. j. 39 Co 422/2015-228 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. dubna 2015 č. j. 15 C 55/2013-100, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a Bytového družstva u Papírny 5, sídlem U Papírny 5/784, Praha 7, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.

2. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") bylo co do částky 12 000 Kč zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě proti Bytovému družstvu u Papírny 5 na zaplacení částky 24 184 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbývající části, tj. co do částky 12 184 Kč a úroků z prodlení, byla tato žaloba zamítnuta (výrok II), stěžovatelce bylo uloženo zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok III) a také jím bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku (výrok IV).

3. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl k odvolání stěžovatelky rozsudek obvodního soudu v napadeném výroku II změněn, a to pouze tak, že žalovaný je povinen zaplatit stěžovatelce část požadovaných úroků z prodlení, a stěžovatelce bylo uloženo zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.

II. Argumentace stěžovatelky

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka (mj.) namítla podjatost soudkyně obvodního soudu, a to z toho důvodu, že tato soudkyně měla uvést, že je soudu z jeho činnosti známo, že stěžovatelka jako členka bytového družstva sdělila, že žalovaného zastupuje zdarma. To dle stěžovatelky představuje "natolik objektivizovatelnou povahu vztahu soudu k účastníkům, že tato sama o sobě vylučuje nestranné posouzení a rozhodnutí věci soudem". Navíc tato informace musela být (dle stěžovatelky) soudkyni známa od počátku, a přesto nařídila další čtyři jednání. Z toho má být zřejmé, že záměrně řízení protahovala, a nezastavila je ani co do částky 12 000 Kč, a jednání soudu trvala nepřiměřeně dlouho, aby ona musela hradit co nejvyšší náklady řízení. V souvislosti s tím stěžovatelka poukázala na ustanovení § 14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a judikáty Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu s tím, že soudkyně ji měla na tuto svou domněnku (tedy že měla sdělit, že žalovaného zastupuje bezplatně) upozornit, aby mohla argumentovat a vznést námitku podjatosti.

III. Procesní předpoklady projednání návrhu

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná.

6. Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. může účastník řízení napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné rozhodnutí obvodního soudu nebo městského soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznesla námitku podjatosti soudkyně obvodního soudu, ovšem ze stejných důvodů mohla napadnout v záhlaví uvedená soudní rozhodnutí žalobou pro zmatečnost. Z ústavní stížnosti přitom neplyne, že by tak učinila. K tomu nutno dadat, že z napadeného rozsudku odvolacího soudu a obsahu ústavní stížnosti neplyne ani to, že by stěžovatelka výslovně uplatnila předmětnou námitku v odvolání, takže lze usuzovat, že (řádně) nevyčerpala ani tento opravný prostředek (když už ji tedy, jak uvedla, nemohla uplatnit v řízení před obvodním soudem postupem stanoveným v § 15a o. s. ř.).

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2017 Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu