III.ÚS 3846/15

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Aleše Svobody, zastoupeného Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem, sídlem Joštova 4, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2015 č. j. 33 Cdo 3479/2015-197, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. února 2015 č. j. 37 Co 397/2014-149 a proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 5. června 2014 č. j. 77 C 803/2012-77, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku, jako účastníků řízení, a MUDr. Františka Skotáka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu a specifikované výroku rozsudku Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku ohledně jeho povinnosti uhradit smluvní pokutu a zaplatit náklady řízení, neboť je názoru, že jimi byl porušen čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti předně brojí proti posouzení přípustnosti svého dovolání, v němž namítal, že odvolací soud se při řešení otázky, zda-li ujednání o smluvní pokutě je z hlediska dobrých mravů platné, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a která je dovolacím soudem rozhodována jinak. Připomíná, že při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě je nutno uvážit funkce smluvní pokuty. Odvolací soud zaujal právní názor, že ujednání o smluvní pokutě je platné, funkcí smluvní pokuty se nezabýval.

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek k ochraně práva považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

6. Ze spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 77 C 803/2012 Ústavní soud zjistil, že proti rozsudku tohoto soudu a proti rozsudku odvolacího soudu (tj. proti rozsudkům, které napadá ústavní stížností) stěžovatel podal žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v § 229 odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. z důvodu litispendence, řízení dosud není skončeno. Pokud stěžovatel využil svého práva podat mimořádný opravný prostředek, je nezbytné podanou žalobu pro zmatečnost považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Z uvedeného pak lze dovodit, že stěžovatelova ústavní stížnost představuje návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

7. Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. února 2016 Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj