III.ÚS 386/03
V PLATNOSTI- KS Brno 13 Co 607/2001
- ÚS III.ÚS 386/03
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí soudů, která odmítla nárok na smluvní pokutu vysokou na 1,2 milionu korun. Soudy obou stupňů hodnotily smluvní pokutu jako nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravami, což bylo podloženo důkazy o okolnostech uzavření smlouvy. Ústavní soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož stížnost odmítá, je-li zjevně neopodstatněná.
Rubrum
III. ÚS 386/03 Ústavní soud rozhodl dne 22. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci navrhovatele M. H., zastoupeného JUDr. R. G., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2003 sp. zn. 13 Co 607/2001 a Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. ledna 2001 sp. zn. 6 C 285/2000, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení označených rozhodnutí soudů, jimiž nebylo vyhověno jeho žalobě na zaplacení částky 1.246.880,-Kč s příslušenstvím, představující smluvní pokutu, na jejíž výši se dohodl s dlužníkem, který nesplnil včas svou povinnost. Poukázal na výši pohledávky, na výši smluvních úroků běžných při poskytování peněžitých půjček a uvedl, že proto výši žalované smluvní pokuty nelze považovat za sjednanou v rozporu s dobrými mravy, jak ji hodnotily soudy obou stupňů. Jejich rozhodnutím se proto cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 2 odst. 3, v čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jež svou povahou spadají do právního institutu práva na nestranný a spravedlivý proces. Dále uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy jednaly v rozporu s ustanovením § 132 obč. soudního řádu a jejich rozsudky nebyly odůvodněny způsobem, zakotveným v § 157 odst. 2 obč. soudního řádu, když z nich nebylo patrno, jak rozpor s dobrými mravy posoudily individuálně, s přihlédnutím zejména ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušné době. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně v řízení o odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a opodstatněně shledal, že hodnocení ujednání účastníků o smluvní pokutě učinil tento soud v souladu s § 3 odst. 1 obč. zákona a pro nepřiměřenost výše smluvní pokuty předmětný právní úkon, o nějž stěžovatel nárok opíral, shledal důvodně neplatným dle § 39 obč. zákona, když vycházel z provedených a ve smyslu § 132 obč. soudního řádu zhodnocených důkazů o jeho obsahu a okolnostech, za kterých byl učiněn. Odůvodnění rozsudku soudu II. stupně je přiléhavé a vyčerpávající a v dalším lze na ně odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2003
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.