III.ÚS 3946/11
V PLATNOSTI- NS 25 Cdo 2752/2011
- ÚS III.ÚS 3946/11
Citované zákony (1)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti výroku II. a III. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2011 č. j. 25 Cdo 2752/2011-59 spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 občanského soudního řádu, § 55 odst. 6 zákona č. 317/2009 Sb. a § 7 odst. 2 soudního řádu správního, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 12. 2011, stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu pro "aktuální zásah" do jeho práva na soudní ochranu. Dále žádá zrušení ustanovení § 241 odst. 4 občanského soudního řádu, § 55 odst. 6 zákona č. 317/2009 Sb. a § 7 odst. 2 soudního řádu správního, a to pro rozpor s ústavním pořádkem. V záhlaví stěžovatelem vypracované ústavní stížnosti je odkazováno na přiloženou plnou moc, v níž stěžovatel zmocnil advokáta Mgr. A. B. k zastupování před Ústavním soudem, avšak akceptace plné moci ze strany advokáta absentuje. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel není pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu"). Jen pro úplnost se dodává, že Mgr. A. B. byl stěžovateli Českou advokátní komorou určen k poskytnutí právní služby ve věci zastupování před Ústavním soudem ve věci ústavní stížnosti ze dne 20. 12. 2011, rozhodnuto o ní bylo usnesením ze dne 22. 12. 2011 ve věci sp. zn. II. ÚS 3830/11, a tím bylo určení advokáta k zastupování vyčerpáno. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. I. ÚS 786/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, sp. zn. II. ÚS 1370/09, sp. zn. III. ÚS 3215/09 a další). Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil i ve stěžovatelových věcech vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelovu ústavní stížnosti bez jednání odmítl. Akcesorický návrh na zrušení napadených zákonných ustanovení sdílí osud ústavní stížnosti, jak již bylo stěžovateli rovněž vícekrát sděleno.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. ledna 2012 Vladimír Kůrka soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.