III.ÚS 3958/11
V PLATNOSTI- VS Praha UI 77/2011
- ÚS III.ÚS 3958/11
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, která se týkala návrhu na určení lhůty k rozhodnutí v konkurzním řízení. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a shledal stížnost zjevně neopodstatněnou. Návrh byl zamítnut, protože konečná zpráva o majetku stěžovatele dosud nebyla předložena, a proto nemohl být rozhodnutí o schválení vyřízen. Soud nepovažoval, že by napadené rozhodnutí porušilo právo na spravedlivý proces, neboť jeho základem byla objektivní nedokončenost procesního stavu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti B. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Králodvorská 16, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. UI 77/2011 ze dne 18. října 2011, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), jakož i porušení čl. 1 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a navrhuje jeho zrušení. Napadeným rozhodnutím, jak patrno z jeho obsahu, byl zamítnut návrh stěžovatele - úpadce ze dne 27. 9. 2011, aby Vrchní soud v Praze určil Krajskému soudu v Ústí nad Labem, v konkurzu vedeném na majetek stěžovatele pod sp. zn. K 124/95, lhůtu 30ti dnů k rozhodnutí podle § 29 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání. K zamítnutí návrhu stěžovatele došlo poté, co soud z obsahu spisu ověřil, že předložení konečné zprávy "dosud brání neutěšený stav věci po předešlých správcích a to, že nynější správce čeká na pokyny zástupce věřitelů k dalšímu postupu v řízení", přičemž rozhodující bude řešení nezaplacených pohledávek za podstatou. Soud učinil závěr, že procesní úkon, jehož provedení se stěžovatel domáhá, krajský soud provést nemůže, neboť vydání rozhodnutí o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce přichází do úvahy až poté, kdy bude předložena konečná zpráva, k čemuž zatím nedošlo. Proti tomuto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel, aniž by v poměru k napadenému rozhodnutí samotnému vznášel konkrétní námitky, tvrdí porušení práva na spravedlivý proces, spočívající v nepřijatelné délce trvání řízení přesahující 14 let. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Stěžovateli lze nepochybně přisvědčit, že je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině základních práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod byly respektovány, přičemž případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži jednotlivce, který od soudu právem očekává ochranu svých práv v přiměřené době (srov. rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 55/94, I. ÚS 313/97, II. ÚS 445/98, IV. ÚS 599/2000 a další). Při posuzování průtahů v řízení a nepřiměřené délky řízení tedy není rozhodující, zda jsou tyto způsobovány subjektivním faktorem stojícím na straně obecného soudu, resp. rozhodujícího soudce, nebo objektivním faktorem, jenž zahrnuje celkovou úpravu organizace soudnictví. Průtahy v řízení jsou dány i tehdy, když spočívají v objektivních okolnostech, stojících na straně soudu a ovlivňujících jeho procesní aktivitu (sp. zn. III. ÚS 70/97). Nicméně v posuzované věci Ústavní soud, vázán petitem ústavní stížnosti, domáhajícím se "pouze" zrušení napadeného rozhodnutí a nesměřujícím již proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v průtazích v řízení či nečinnosti příslušného soudu, aniž by tedy sám hodnotil přiměřenost délky trvání daného řízení, konstatuje, že samotným napadeným rozhodnutím k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces nemohlo dojít, když z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že návrhu stěžovatele na určení lhůty k provedení úkonu nebylo vyhověno proto, že za daného procesního stavu věci o schválení konečné zprávy, která dosud předložena nebyla, rozhodnout nelze. Z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 24. ledna 2012 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.