III.ÚS 400/01
V PLATNOSTI- KS Ústí 2 T 52/98
- VS Praha 3 To 17/01
- ÚS III.ÚS 400/01
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domáhal zrušení rozsudků, které podle něj porušily jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech. Soud zjistil, že soudy v trestním řízení dodržely trestní řád, včetně správného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Proto bylo rozhodnutí o vině správně odůvodněno a žádné porušení základních práv nebylo zjištěno.
Rubrum
III. ÚS 400/01 Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele P.N., zastoupeného JUDr. J.L., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2001, sp. zn. 3 To 17/01, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. června 2000, sp. zn. 2 T 52/98, t a k t o :
Výrok
Návrh se odmítá .
Odůvodnění
: Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soudy v trestním řízení vedeném proti jeho osobě nerespektovaly ustanovení trestního řádu, zejména v § 2 odst. 2, odst. 5 a 6 a tak došlo k zásahu do práv, jež jsou mu zaručena čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 2 Ústavy. Poukázal na rozsah provedených důkazů a jejich hodnocení s tím, že se soudy nevypořádaly s rozpory ve výpovědi svědků, neprovedly všechny dostupné důkazy, ty které provedeny byly hodnotily neobjektivně a jednostranně a tak nevytvořily spolehlivý podklad či základ pro rozsudek. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 2 T 52/98 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2001, sp. zn. 3 To 17/01, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání, v přiléhavém odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem objasnil, proč shledal, že v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem, byly dodrženy příslušné předpisy trestního řádu a že jmenovaný soud při rozhodnutí o vině obžalovaného vycházel ze skutkového stavu správně zjištěného, na základě důkazů hodnocených jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, tj. tak, jak to ukládá ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Proto na toto odůvodnění lze v dalším zcela odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 17. ledna 2002
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.