III.ÚS 403/08
V PLATNOSTI- KS Ostrava 10 Co 765/2007-87
- ÚS III.ÚS 403/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení nevykazuje porušení ústavních práv. Soud uvedl, že otázky nákladů řízení jsou výlučně v kompetenci obecných soudů. Ústavní soud nemá pravomoc provádět detailní přezkum rozhodnutí o nákladech, pokud nejde o extrémní porušení spravedlnosti. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo považováno za logické, racionální a dostatečně odůvodněné.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. M. N. a 2. T. N., obou zastoupených JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou v Českém Těšíně, Štefánikova 10, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2007 č. j. 10 Co 765/2007-87, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, a to ve výroku, kterým Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o vypořádání dědictví. Tímto výrokem odvolacího soudu mělo podle stěžovatelů dojít k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, neboť odvolací soud jim upřel právo na soudní a jinou právní ochranu a spravedlivý proces a právo na rovnost stran. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud tedy není v žádném případě soudem, který by zevrubně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Jak Ústavní soud rekapituloval svoji judikaturu, "je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby ... rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení jednoduchého práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti" (nález III. ÚS 607/04 ze dne 16. února 2006, přístupný na www.judikatura.cz). O takovýto případ se zde ovšem nejedná. Není úkolem Ústavního soudu provést superrevizi každého rozhodnutí v části týkající se nákladů řízení a ani odkaz stěžovatelů na nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 828/06 není v dané věci relevantní, jak se patrně domnívají. Krajský soud v Ostravě využil v daném případě možnost danou mu ust. § 150 o. s. ř, podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Pozůstalé manželce (v řízení před odvolacím soudem odvolatelce) odvolací soud nepřiznal náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že byť byla v odvolacím řízení úspěšná a náhrada nákladů odvolacího řízení by jí náležela, vzal zde v úvahu zejména skutečnost, že odvolatelka mohla skutečnosti tvrzené v odvolacím řízení uplatnit již v rámci řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud neshledal důvody ani pro přiznání nákladů stěžovatelům (pozůstalým synům), a to z toho důvodu, že jejich procesní stanovisko, bez ohledu na tvrzené skutečnosti a potřebu vypořádat veškerý majetek zanechaný zůstavitelem, bylo v průběhu celého řízení zamítavé. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě je dostatečně pregnantně, racionálně, přesvědčivým a logicky věcně odpovídajícím způsobem odůvodněn. Ústavnímu soudu nepřísluší ani přehodnocovat, zda jde či nejde o správný výklad citovaného ustanovení občanského soudního řádu, ani posuzovat návrh na separaci nákladů. Posouzení těchto otázek přísluší výlučně soudu odvolacímu. V postupu odvolacího soudu Ústavní soud neshledal tvrzené porušení základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. června 2008 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.