III.ÚS 404/03
V PLATNOSTI- KS Brno 12 Co 61/98
- NS 26 Cdo 916/2001
- ÚS III.ÚS 404/03
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stížnost se týkala rozhodnutí o vyklizení bytu, které bylo vydáno na základě právního názoru, že právo na bydlení nesmí být založeno na novém právu nájmu, pokud již jiná osoba právo na bydlení má. Soud se opřel o § 3 odst. 1 občanského zákona, podle něhož nelze založit nové právo, pokud by to zasahovalo do práv jiné osoby. Rozhodnutí o vyklizení bylo v souladu s dobrými mravami a právními předpisy.
Rubrum
III. ÚS 404/03 Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele A. K., zastoupeného JUDr. N. O., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. června 2003 sp. zn. 26 Cdo 916/2001 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 1999 sp. zn. 12 Co 61/98, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zaručeném čl. 4 odst. 1 a 4, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soudy neposkytly řádnou ochranu jeho právům, když mu soud II. stupně uložil povinnost vyklidit označený byt a ten žalobci předat ve lhůtě šesti měsíců od právní moci rozsudku, a když Nejvyšší soud, jako soud dovolací, jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně zamítl. Poukázal na okolnosti, za nichž předmětný byt začal užívat, na ústní uzavření nájemní smlouvy, která vznik jeho práva nájmu osvědčovala, na dobu po kterou byt řádně užívá a plní povinnosti s užíváním spojené, jakož i na situaci, ve které se po rozhodnutí soudu a nezájmu žalobce, tj. města Brna, smlouvu o nájmu s ním uzavřít ocitl. Proto soudy učiněná rozhodnutí, napadená ústavní stížností, považuje za tvrdá a v rozporu s § 3 odst. 1 obč. zák. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 34 C 49/96 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozsudku, kterým dovolání stěžovatele zamítl, opodstatněně vyslovil správnost právního názoru, dle něhož v případě, kdy k bytu svědčí jiné osobě právo na bydlení, nelze byt považovat za právně volný a tato okolnost vylučuje možnost vzniku práva nájmu k témuž bytu další osobě - tedy správnost právního názoru, z něhož vyšel odvolací soud v rozhodnutí, jímž změnil rozsudek soudu I. stupně a žalovanému uložil povinnost ve stanovené lhůtě předmětný byt vyklidit, když mu k němu právo na bydlení nevzniklo. Vypořádal se také s námitkou týkající se § 3 odst. 1 obč. zákona a možností jeho aplikace při rozhodování o žalobě na vyklizení bytu, když konstatoval, že podle citovaného ustanovení výkon práv a povinností, vyplývajících z občanskoprávních vztahů, nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, přičemž na tomto základě je možno omezit jen stávající právo, nikoliv založit právo nové. Lze dodat, že k § 3 odst. 1 obč. zákona bylo nepochybně přihlédnuto při stanovení lhůty k vyklizení bytu v délce šesti měsíců, jak vyplývá z výroku rozsudku odvolacího soudu a jeho odůvodnění - hodnocení okolností pro použití citovaného ustanovení je věcí obecného soudu. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 5. února 2004
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.