III.ÚS 4072/12
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal před jejím podáním příslušné procesní prostředky. Návrh na neplatnost voleb do Zastupitelstva kraje byl podán před krajským soudem, který má podle zákona o volbách příslušnost. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a § 75 odst. 1 tohoto zákona, podle nichž je stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny účinné prostředky. Ústavní soud proto návrh odmítl bez dalšího vyšetřování.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti M. C., o neplatnost voleb do Zastupitelstva Pardubického kraje konaných ve dnech 12. a 13. října 2012, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud prohlásil volby do Zastupitelstva Pardubického kraje, konané ve dnech 12. a 13. října 2012, za neplatné. Tento návrh odůvodnil tvrzením, že mu "bylo omezeno právo volit svého zástupce" způsobem, kterým by "byl naplněn" čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Coby důsledek v ústavním soudnictví uplatněného principu subsidiarity je nepřípustná ústavní stížnost tehdy (srov. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a to jak prostředky opravné, tak i jiné, s nimiž je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, platí, že každý občan zapsaný do seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva kraje volen, je aktivně legitimován k podání návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta; o takovém návrhu je ve smyslu ustanovení § 54 tohoto zákona ve spojení s ustanoveními § 4 odst. 2 písm. a), § 7 odst. 1 a § 90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), povolán rozhodnout příslušný krajský soud. Z ústavní stížnosti se nepodává, že by stěžovatel takový návrh podal. Až proti nepříznivému výsledku jím otevřeného řízení lze brojit ústavní stížností, jelikož je kasační stížnost ustanovením § 104 odst. 1 s. ř. s. vyloučena. Z řečeného plyne, že ústavní stížnost není návrhem přípustným, jestliže stěžovatel nevyčerpal před jeho podáním účinný procesní prostředek, jež mu byl k dispozici. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než stěžovatelovu ústavní stížnost podle citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítnout. Za této procesní situace nepokládal Ústavní soud za nezbytné stěžovatele vyzvat k odstranění vady jeho podání, spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem v daném řízení.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2012 Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.