III.ÚS 411/03
V PLATNOSTI- MS Brno 6 T 510/2002
- KS Brno 8 To 182/2003
- ÚS III.ÚS 411/03
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud není podána po rozhodnutí o posledním opravném prostředku. Stěžovatel podal dovolání, jehož rozhodnutí je posledním dostupným prostředkem. Soud tedy nesmí věcně projednávat stížnost, protože není přípustná podle zákona a sdělení Ústavního soudu.
Rubrum
III. ÚS 411/03 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného JUDr. H. R., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2003, sp. zn. 8 To 182/2003, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. ledna 2003, sp. zn. 6 T 510/2002, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojil stěžovatel proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. ledna 2003 (6 T 510/2002-156) a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2003 (8 To 182/2003) a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod), právo na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), zásada rovnosti účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) a nestrannosti soudů a soudců (čl. 81 a čl. 82 Ústavy ČR). Stěžovatel proto navrhl zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena. Ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona). Podle sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., o postupu týkajícím se výkladu přípustnosti a lhůty k podání ústavní stížnosti při souběžném podání ústavní stížnosti a mimořádného opravného prostředku s výjimkou obnovy řízení, platí, že napříště budou soudci a senáty Ústavního soudu vykládány přípustnost a lhůta k podávání ústavní stížnosti, o které Ústavní soud rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, v případě jejího souběhu s mimořádnými opravnými prostředky s výjimkou obnovy řízení takto: 1.) Ústavní stížnost bude považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. 2.) Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Ze samotného obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel podal v předmětné věci dovolání. Za tohoto stavu věci je zřejmé, že za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nutno považovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání. Pokud stěžovatel nevyčerpal poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona), nemohla být jeho ústavní stížnost věcně projednána, neboť není v souladu s označeným a citovaným sdělením Ústavního soudu přípustná; proto byla posouzena Ústavním soudem jako nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona) a bylo nutno ji odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je patrno z výroku tohoto usnesení.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 5. prosince 2003
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.