Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 423/20

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2020-02-13 · odmítnuto pro nepřípustnost · ECLI:CZ:US:2020:3.US.423.20.1

  1. OS Pardubice 18 C 253/2019-38
  2. ÚS III.ÚS 423/20
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože napadené rozhodnutí nebylo konečné. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, podle něhož stížnost není přípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky. Usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu na spojení věcí bylo označeno za procesní rozhodnutí, které nemá konečný účinek. Proto byl návrh na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení považován za bezpředmětný.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti obchodní společnosti Tiskárna Rentis s.r.o., sídlem Husova 194, Pardubice, zastoupené JUDr. Jiřím Kolaříkem, advokátem, sídlem Škroupova 561, Pardubice, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. ledna 2020 č. j. 18 C 253/2019-38, za účasti Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ZING trading s.r.o., sídlem Nad Porubkou 1230/1c, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 2. 2020, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") ze dne 29. 1. 2020 č. j. 18 C 253/2019-38 z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv a svobod podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Současně navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost tohoto usnesení.

2. Napadeným usnesením byl v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 18 C 253/2019 zamítnut návrh stěžovatelky, aby tento soud podle § 112 odst. 1 občanského soudního řádu spojil věci, které jsou u něj vedeny pod sp. zn. 18 C 253/2019 a 9 C 308/2019, ke společnému řízení.

3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení.

5. Ústavní stížnost tak může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení a jeho výsledek v rovině ústavněprávní jako celek.

6. Splnění podmínky "konečného" rozhodnutí lze připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [např. nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)]

7. V dané věci ústavní stížnost směřuje proti usnesení okresního soudu, kterým nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na spojení věcí ke společnému řízení podle § 112 odst. 1 občanského soudního řádu. Toto rozhodnutí však nelze považovat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práva, neboť jde pouze o rozhodnutí procesní povahy. Případné námitky týkající se nehospodárnosti postupu soudu může stěžovatel uplatnit v dalším řízení, a to zejména v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení [např. nález ze dne 7. 6. 2011 sp. zn. II. ÚS 2780/10 (N 108/61 SbNU 609) nebo nález ze dne 16. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 236/13 (N 129/78 SbNU 51)].

8. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako nepřípustné. Tím se stal bezpředmětným její návrh na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, pročež o něm Ústavní soud již samostatně nerozhodoval.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. února 2020 Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.