III.ÚS 445/99
V PLATNOSTI- KS Ostrava 22 Ca 412/98
- VS Olomouc 2 A 410/99
- ÚS III.ÚS 445/99
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stížnost se týkala rozhodnutí správních soudů o poplatku za kopie dokumentů, které nebyly podléhají opravnému prostředku. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona, podle něhož je stížnost odmítnuta, pokud je zjevně neopodstatněná. Zástupce stěžovatele, který byl dlouhodobě nemocen, neměl právní nárok na odložení řízení, protože advokát je povinen bez odkladu jmenovat nového zástupce.
Rubrum
III. ÚS 445/99 Ústavní soud rozhodl dne 11. 11. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 1999, sp. zn. 2 A 410/99, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. června 1999, sp. zn. 22 Ca 412/98, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí v podstatě ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel pravomocná a doručená rozhodnutí obecných soudů (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. června 1999 - 22 Ca 412/98-15a a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 1999 - 2 A 410/99-29) a tvrdil, že těmito rozhodnutími obecné soudy jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 36 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; podle tvrzení stěžovatele stalo se tak tím, že - stručně shrnuto - obecné soudy, ačkoli nerozhodovaly podle páté části občanského soudního řádu, nepřipustily proti svým rozhodnutím opravný prostředek a nadto rozhodly v době, kdy zástupce stěžovatele byl "nepřetržitě (od data 12. dubna 1998 do 31. března 1999) "nemocen..... a ústavně léčen s velmi těžkým a životu krajně nebezpečným srdečním onemocněním"; stěžovatel tak proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů (viz shora) zrušil. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Dle zjištění Ústavního soudu podstata věci v dosud neskončeném řízení proti Katastrálnímu úřadu v Novém Jičíně spočívá v tom, že obecný soud I. stupně vyzval stěžovatele v intencích zákona č. 549/1991 Sb. k zaplacení poplatku za pořízení fotokopií s poučením, že nezaplacený poplatek bude vymáhán a že proti rozhodnutí o něm není opravný prostředek; z povahy věci, jakož i z postupu, který stěžovatel zvolil, je zřejmé, že jde o přezkum správního rozhodnutí, tedy o věc správního soudnictví podléhající procesnímu režimu z hlavy páté občanského soudního řádu, jak ostatně zcela dostatečně a zřetelně bylo stěžovateli vyloženo v odůvodnění (rovněž napadeného) usnesení Vrchního soudu v Olomouci; vývody stěžovatele co do přípustnosti opravného prostředku proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu rozhodujícímu v rámci správního soudnictví (včetně rozhodnutí o poplatku) proto nemají zákonné, tím méně pak ústavní opory. Obdobně je tomu stran námitek odvozených ze zdravotního stavu zástupce stěžovatele, jakkoli z obsahu ústavní stížnosti není zřejmé, v čem má tato námitka své skutkové opodstatnění; stěžovatel totiž zcela přehlíží, že advokát vykonávající advokacii samostatně a jemuž brání jakákoli překážka ve výkonu advokacie, je povinen bez odkladu ustanovit jiného advokáta po dohodě s ním svým zástupcem (§ 27 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb.); je-li správné tvrzení stěžovatele co do délky pracovní neschopnosti jeho zástupce (delší jedenácti měsíců), je zřejmé, že v dané věci jeho zástupce jako advokát svoji povinnost nesplnil, a proto důsledky plynoucí z porušení zákonem uložené povinnosti jdou i v procesním smyslu výlučně k jeho tíži. Z takto rozvedených důvodů byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána nejen povahou stěžovatelových tvrzení, ale, a to především, ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 11. listopadu 1999
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.