Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 449/06

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2010-09-09 · procesní - účastenství v řízení · ECLI:CZ:US:2010:3.US.449.06.1

Další rozhodnutí pod touto sp. zn.: Nález 3. 2. 2011

  1. NSS 5 As 17/2005-66
  2. ÚS III.ÚS 449/06
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud zamítl návrh dvou osob na přiznání postavení vedlejších účastníků řízení. Soud se opřel o § 76 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je pro přiznání postavení vyžadován konkrétní právní zájem. Navrhovatelé nevykázali, že by rozhodnutí v řízení mělo přímý dopad na jejich právní postavení. Jejich zájem byl pouze obecný, založený na očekávání, že soud bude mít určitý právní názor. Soud tedy rozhodl, že návrh není splněn.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dne 9. září 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Petrem Čechurou, advokátem v Plzni, Palackého 1, s pobočkou v Táboře, Převrátilská 330, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. února 2006 č. j. 5 As 17/2005-66, spojené s návrhem stěžovatele na zrušení ustanovení § 7 odst. 2 vyhlášky č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, o návrhu a) MVDr. B. Ř. a b) Bc. M. Ř., DiS., na přiznání postavení vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

MVDr. B. Ř. a Bc. M. Ř., DiS., se nepřiznává postavení vedlejších účastníků řízení.

Odůvodnění

Podáním ze dne 10. 8. 2009 požádali MVDr. B. Ř. a Bc. M. Ř., DiS. (dále jen "navrhovatelé"), Ústavní soud o to, aby jim podle § 76 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přiznal postavení vedlejšího účastníka řízení s tím, že mají na výsledku řízení právní zájem. Ten odůvodňovali tak, že mají nezletilou dceru, kterou odmítli nechat očkovat hexavalentní očkovací látkou, a že bylo proti nim zahájeno přestupkové řízení, a tedy že se ocitli v podobné situaci jako stěžovatel. Z přiložených dokumentů vyplynulo, že jim za uvedené jednání byly příslušnými orgány (nepravomocně) uloženy sankce. V doplnění výše uvedené žádosti (návrhu) ze dne 18. 4. 2010 navrhovatelé uvedli, že v současné době je jejich věc projednávána v řízení před Městským soudem v Praze, který podle § 48 odst. 2 písm. f) soudního řádu správního rozhodl usnesením ze dne 7. 4. 2010 o přerušení řízení, a to z důvodu, že ve věci vedené před Ústavním soudem pod výše uvedenou spisovou značkou je řešena taková právní otázka, že výsledek tohoto řízení může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé. Dle § 76 odst. 3 zákona o Ústavním soudu může tento soud přiznat postavení vedlejšího účastníka i jiným osobám, které prokáží právní zájem na výsledku řízení. "O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutí ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva)." (viz Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 7. vydání, C. H. Beck, s. 410). "Právním je zájem tehdy, opírá-li se o nějaké konkrétní právo nebo právní poměr; [...] Právní zájem třetí osoby musí míti zcela určitý obsah: aby totiž strana, k níž přistupuje, ve sporu zvítězila. Tento zvláštní obsah právního zájmu pak má svůj původ v tom, že by výsledek sporu, pro tuto stranu nepříznivý, nezůstal beze škodlivého vlivu ani na právní poměry vedl. intervenienta." (viz Hora, V.: Učebnice civilního práva procesního, Praha, 1947, Všehrd, s. 157). Typickým případem je případ, kdy účastník má, v případě své prohry, postih (regres) vůči třetí osobě: tato třetí osoba, jíž regres hrozí, má právní zájem na vítězství takového žalovaného." (viz Winterová, A., a kol.: Civilní právo procesní, Linde Praha, 1999, s. 164). Navrhovatelé naplnění podmínky "právního zájmu na výsledku řízení" ve své žádosti odůvodnili v podstatě jen tím, že Ústavní soud posuzuje právní otázky, které budou příslušné orgány (nyní Městský soud v Praze) nuceny řešit i v jejich věci. Z toho je ale patrno, že "výsledek řízení" v nyní posuzované věci nemá - jako takový - pro navrhovatele žádný význam; podstatné pro ně je (pouze) to, jaký právní názor Ústavní soud zaujme, aby jím eventuálně mohli argumentovat ve své právní věci. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé neprokázali, že by rozhodnutí Ústavního soudu mohlo mít konkrétní dopady do jejich práv (právních poměrů), Ústavní soud danému návrhu vyhovět nemohl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. září 2010 Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o očkování proti infekčním nemocem 439/2000 Sb.
Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (16)