III.ÚS 4922/12
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na projednání ústavní stížnosti, protože stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, což je podle zákona povinné. Soud konstatoval, že stěžovatel byl v předchozích řízeních opakovaně poučen o podmínkách podání ústavní stížnosti. Námitka podjatosti všech soudců byla zamítnuta, protože musí být vyjádřena vůči konkrétním soudcům. Soud považoval opakované vyzývání k odstranění vad za neúčelné a neefektivní. Rozhodnutí bylo vydáno soudcem zpravodajem bez ústního jednání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Ing. Přemysla Chmelaře, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel napadá podle obsahu návrhu "rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012 č. j. 29 Co 253/2012-118 a Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2012 č. j. 32 Nc 935/2012-55" a tvrdí, že těmito rozhodnutími byla zasažena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody. Navrhovatel současně uvedl, že návrh hodlá i nadále doplňovat, a proto žádá o poskytnutí odpovídající lhůty. V návrhu mimo jiné navrhovatel namítá podjatost všech soudců Ústavního soudu. K této námitce je třeba zdůraznit, že námitku podjatosti je třeba vznést vůči konkrétním soudcům, nelze do ní zahrnout všechny soudce Ústavního soudu. Shodně jako v předchozích řízeních téhož navrhovatele Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel se v minulém období opakovaně se svými návrhy obracel na tento orgán ochrany ústavnosti, přičemž evidentně ignoruje jeden z předepsaných předpokladů nutných k projednání ústavní stížnosti - povinné zastoupení advokátem (srov. § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V řízeních o těchto návrzích byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, jakož i o postupu vedoucímu k jejímu naplnění, stejně jako o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Není-li splněna podmínka povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem a při sepisu ústavní stížnosti advokátem, vyzývá (zpravidla) Ústavní soud stěžovatele. Smyslem této výzvy a určení lhůty k odstranění vad podání podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách projednání věci Ústavním soudem. Z toho vyplývá, že pokud navrhovateli byly v předchozích řízeních poskytnuty takové informace, jež byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že se na Ústavní soud s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání požadavku na dalším poučení pro konkrétní řízení neefektivní a formalistické. Toto stanovisko Ústavního soudu je navrhovateli známé z předchozích rozhodnutí o jeho návrzích. Za dané situace, v níž lze považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud navrhovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh soudcem zpravodajem odmítl, a to aniž by považoval za potřebné zabývat se včasností tohoto podání či vyčkávat případného odstranění vad návrhu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. ledna 2013 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.