III.ÚS 493/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele HABEAS CORPUS, spolek, se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, zastoupené Mgr. Michalem Kadlecem, advokátem, se sídlem Rumunská 21/29, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. prosince 2025, č. j. Nao 168/2025-108, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu s tím, že jím došlo k porušení jeho základních práv a svobod.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.

3. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle čl. 4 Ústavy České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.

4. Z ústavní stížnosti vyplývá, že napadeným usnesením Nejvyšší správní soud rozhodl, že vyjmenovaní soudci Městského soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 15 A 138/2025 (řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství). Jak Ústavní soud vyložil ve stanovisku pléna ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (57/2023 Sb.), je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná také ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci. Tento závěr stanoviska se vztahuje i na usnesení Nejvyššího správního soudu o nevyloučení soudce. I jejich rozhodování o vyloučení soudců se totiž stanovisko pléna výslovně věnovalo (citované stanovisko, bod 18; shodně usnesení ze dne 20. 3. 2024, sp. zn. IV. ÚS 509/24, bod 11, nebo usnesení ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 28/24).

5. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na výše uvedené nemohl pak Ústavní soud ani přerušit řízení o ústavní stížnosti a předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie, neboť její zodpovězení by nemohlo mít žádný vliv na (ne)splnění podmínek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. června 2026 Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka