III.ÚS 497/06
V PLATNOSTI- KS Plzeň 13 Co 670/2005-207
- NS 22 Cdo 829/2006
- NS 22 Cdo 898/2006
- ÚS III.ÚS 497/06
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po lhůtě stanovené zákonem. Soud konstatoval, že stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť žalobkyně neuvádí konkrétní důvody porušení ústavních práv. Ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu byla neoprávněná, protože toto rozhodnutí nebylo posledním procesním prostředkem. Soud upozornil na formální nedostatky stížnosti, která byla podána mimo lhůtu a neobsahovala relevantní argumenty.
Rubrum
III. ÚS 497/06 Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. H., zastoupené JUDr. Bořivojem Kalinou, advokátem v Přešticích, Hlávkova 33, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 5. října 2005, čj. 5 C 104/2002-202, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2005, čj. 13 Co 670/2005-207, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. dubna 2006, čj. 22 Cdo 829/2006-230, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. dubna 2006, čj. 22 Cdo 898/2006-232, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů, a to pro "porušení jejího ústavního práva na spravedlivý proces a faktické zabránění spravedlivého výsledku sporu" a "necitlivost" přístupu Nejvyššího soudu ČR. Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná, dílem podaná po lhůtě stanovené zákonem. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR čj. 22 Cdo 898/2006-232 bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky jako opožděné, když lhůta k podání dovolání uběhla 21. listopadu 2005, stěžovatelka však podala dovolání až 18. ledna 2006. Stěžovatelka nijak neargumentuje, vyjma obecných a právně irelevantních frází, jakým způsobem mohlo toto usnesení porušit její základní práva, a proto shledal Ústavní soud ústavní stížnost v tomto bodě jako zjevně neopodstatněnou. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR čj. 22 Cdo 829/2006-230 bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2005, čj. 13 Co 670/2005-207, neboť jde o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku. Protože dovoláním napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé, a dovolání je v tomto případě vyloučeno, dovolací soud byl nucen dovolání odmítnout jako nepřípustné. Stěžovatelka ani zde nijak neargumentuje, vyjma obecných a právně irelevantních frází, jakým způsobem mohlo toto usnesení porušit její základní práva, a proto shledal Ústavní soud ústavní stížnost i v tomto bodě jako zjevně neopodstatněnou. Co se týče ústavní stížnosti proti usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 5. října 2005, čj. 5 C 104/2002-202, a Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2005, čj. 13 Co 670/2005-207, je ústavní stížnost podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Ústavní soud konstatuje, že touto ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR zjevně není rozhodnutím o posledním procesním opravném prostředku, který zákon stěžovatelce dává, a Nejvyšší soud ČR neměl o tomto mimořádném opravném prostředku ani žádné uvážení. Nepřípustnost dovolání jednoznačně plynula též z poučení daného stěžovatelce napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni. Usnesení Krajského soudu v Plzni bylo stěžovatelce doručeno 23. prosince 2005. Ústavní stížnost byla podána teprve 26. června 2006. Ústavní stížnost tedy nebyla podána ve lhůtě 60 dnů. Ústavní soud proto v senátu podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) a ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatelky odmítl. Ústavní soud nad rámec tohoto rozhodnutí toliko vyslovuje údiv nad formální i obsahovou podobou ústavní stížnosti, která byla přitom podle všeho sepsána advokátem.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. srpna 2006
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.