III.ÚS 519/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti Pavla Hofírka, zastoupeného JUDr. Ing. Rudolfem Coganem, Ph.D, advokátem, se sídlem Pražská 617, Nová Paka, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2024, č. j. 30 Co 419/2024-83, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. září 2024, č. j. 10 C 88/2024-52, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti výše uvedeným rozhodnutím městského a obvodního soudu, která nevyhověla jím uplatněnému nároku na zaplacení 80 250 Kč s příslušenstvím.

2. Dříve, než Ústavní soud může přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí posoudit, zda splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány procesní podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu (viz § 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

3. Ústavní soud dospěl k závěru, že tyto podmínky v posuzovaném případě splněny nejsou, protože stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv (viz § 75 zákona o Ústavním soudu).

4. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že pokud stěžovatel podá proti rozhodnutí odvolacího soudu kromě ústavní stížnosti i dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto, je jeho ústavní stížnost obecně nepřípustná a Ústavní soud ji odmítne. Stěžovatel totiž v takovém případě dosud nesplnil povinnost vyčerpat všechny procesní prostředky k ochraně svých práv (blíže viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 249/24, body 6 až 8; I. ÚS 1448/23, body 10 až 17; IV. ÚS 1674/19, body 7 až 9; III. ÚS 1453/14, body 5 až 8).

5. Tato situace nastala i v posuzované věci. Ústavní soud zjistil z databáze infoSoud.cz, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo podáno dovolání. Následným telefonátem na Obvodní soud pro Prahu 4 si Ústavní soud ověřil, že dovolání podal stěžovatel a že o něm Nejvyšší soud zatím nerozhodl.

6. Ústavní soud tedy konstatuje, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti dosud nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V dané věci přitom nenastala žádná okolnost, která by tuto povinnost dokázala prolomit, což ostatně netvrdí ani stěžovatel (viz § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

7. Ústavní soud dodává, že tímto rozhodnutím stěžovatele nijak nepoškozuje v jeho právu na přístup k Ústavnímu soudu. Pokud bude mít stěžovatel za to, že Nejvyšší soud rozhodnutím o jeho dovolání porušil jeho ústavně zaručené základní právo či svobodu, může po skončení dovolacího řízení podat novou ústavní stížnost, která zohlední i průběh a výsledek tohoto řízení. Tato ústavní stížnost pak bude za splnění zákonných podmínek projednatelná a dvouměsíční lhůta k jejímu podání se bude i ve vztahu k nyní napadeným rozhodnutím odvíjet od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu. (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2776/13 vydané v procesně obdobném případě).

8. Ústavní soud z uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou [viz § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. února 2025 Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka