III.ÚS 524/06
V PLATNOSTI- KS Brno 52 Nt 30/2004
- VS Olomouc 5 To 109/2005
- ÚS III.ÚS 524/06
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí stížnostního soudu, které zamítlo návrh na obnovu trestního řízení. Soud zdůraznil, že přezkum skutkového hodnocení důkazů nepatří mezi jeho pravomoci. Rozhodnutí stížnostního soudu bylo v souladu s § 278 odst. 1 trestního řádu a čl. 82 Ústavy ČR.
Rubrum
III. ÚS 524/06 Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele R. Z., zastoupeného Mgr. Zuzanou Gáškovou, advokátkou se sídlem Soběšická 151, 638 00 Brno-Lesná, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. dubna 2006 sp. zn. 5 To 109/2005, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci s tvrzením, že jím byl porušen čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, a dále, že se jím v důsledku toho cítí být rovněž dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Označeným usnesením bylo ke stížnosti státního zástupce podané v neprospěch stěžovatele zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2005 sp. zn. 52 Nt 30/2004, jímž byla podle § 278 odst. 1 a § 284 odst. 1 tr. řádu povolena obnova řízení v trestní věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. 53 T 4/2002, to ve vztahu ke stěžovateli a v jeho prospěch při současném zrušení příslušného výroku o vině, trestu a výroků, majících ve výroku o vině svůj podklad (včetně dalších rozhodnutí předvídaných v § 284 odst. 1 tr. řádu). Stalo se tak stručně shrnuto v důsledku provedení navržených důkazů a vyvození naplnění podmínek uvedených v prvně citovaném ustanovení jmenovaným soudem. Stížnostní soud následně, poté co zrušil usnesení krajského soudu, zamítl návrh na povolení obnovy řízení v předmětné trestní věci. V podaném návrhu stěžovatel polemizoval s hodnocením důkazní situace učiněným Vrchním soudem v Olomouci, k čemuž předložil svůj vlastní náhled na hodnocení nově provedených důkazů v kontextu důkazů v původním řízení provedených a hodnocených. Namítal, že stížnostní soud nedostál požadavku plynoucímu z § 2 odst. 6 tr. řádu a nově provedené důkazy jsou způsobilé změnit podstatně skutkový základ v jeho trestní věci, a to v jeho prospěch. Proto se posléze domáhal, aby Ústavní soud shora označené rozhodnutí stížnostního soudu nálezem zrušil. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Jak plyne z dnes již dostatečně stabilizované judikatury, stěžovatelem předestřená skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavně zaručených základních práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování a vlastnímu hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, a to ani potud, pokud by se s takovým hodnocením neztotožňoval, neboť není další odvolací (skutkovou) instancí v systému obecných soudů. Tato maxima je dle jeho již ustálené rozhodovací praxe prolomena pouze tehdy, jestliže by úvahy stran dokazování vykazovaly z pohledu relace vyvozených skutkových zjištění a provedených důkazů extrémní rozpory a vykročily tak z mezí ústavních kautel (nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, IV. ÚS 391/05 a další). Uvedené platí obdobně i ve vztahu k úsudku ohledně závěrů činěných za účelem rozhodnutí o povolení obnovy řízení. V dané věci stěžovatele soud prvého stupně na základě navržených a provedených důkazů dospěl k závěru o naplnění podmínek uvedených v § 278 odst. 1 tr. řádu. K podání stížnosti státním zástupcem v neprospěch stěžovatele následně Vrchní soud v Olomouci vyvodil závěr odlišný, který transparentním a přesvědčivým způsobem, nevykazujícím prvky svévole a pohybujícím se v rámci možného argumentačního skutkového pole, odůvodnil (§ 134 odst. 2 tr. řádu). Proto postačí na obsah odůvodnění jeho usnesení, jež je takto výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy ČR), v podrobnostech odkázat. Pro uvedené bylo o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. srpna 2006
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.