Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 529/01

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2003-04-14 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:2003:3.US.529.01

  1. KS Praha 26 Co 193/2001
  2. NS 22 Cdo 2014/2001
  3. ÚS III.ÚS 529/01
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána mimo lhůtu určenou pro stížnost proti poslednímu procesnímu prostředku. Stížnost se týkala rozhodnutí soudu I. a II. stupně, avšak stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu, jehož rozhodnutí bylo posledním prostředkem ochrany práva. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud není podána proti poslednímu rozhodnutí. Výsledkem bylo zamítnutí návrhu jako nepřípustného.

Rubrum

III. ÚS 529/01 Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Ing. J. H., zastoupeného Mgr. J. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. června 2001 sp. zn. 26 Co 193/2001 a Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. března 2001 č. j. 8 C 123/2000-55, t a k t o :

Výrok

Návrh se o d m í t á .

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí soudu I. a. II. stupně a uvedl, že proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal také dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2014/2001 bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele, podané proti rozsudku soudu II. stupně, bylo dne 13. března 2003 po jeho přezkoumání dle § 242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu zamítnuto. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje, tj. proti výše citovanému rozsudku Nejvyššího soudu ČR, jde o návrh nepřípustný a proto bylo o něm rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 14. dubna 2003

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.
Občanský zákoník 40/1964 Sb.
Ústava České republiky 1/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.